Radio Vaticana
ČBK
Holy See Press Office
Návštěvnost


od 27.12.2003
Oblastní Charita Jihlava

Katolický týdeník

RC Monitor

Řím a Vatikán 6. - 12. 11. 2009

Publikováno: 13.1.2010 v 09:21

Fotografie a videozáznam budou pro účastníky zájezdu k dispozici zdarma během ledna 2010 na nosičích CD (foto) a DVD (video). Budete informováni v ohláškách.

Stručně o zájezdu

(zapsal Jakub Kodet)

Čtyřicet dva poutníků vyrazilo na cestu v brzkých pátečních ranních hodinách, pod patronací otců Mikuláše a Petra a s odborným dohledem průvodcem ing. Navrátilem.

Cestou do „Věčného města“ jsme se zastavili v Padově, abychom si prohlédli baziliku sv. Antonína. První noc jsme přespali v místním hotelu „Casa del pellegrino“.

V sobotu ráno jsme po velkolepé snídani pokračovali v cestě dále na jih. K salesiánům - místu našeho ubytování jsme se dostali okolo třetí hodiny odpolední. Po nastěhování jsme se vypravili poznat první krásy města. Poprvé jsme se poprali s překážkami římského metra, odměnou nám byla návštěva velkolepé baziliky Santa Maria Maggiore, jedné ze čtyř hlavních bazilik. Po večeři, měli jsme pravou italskou Pizzu, byla mše svatá, kterou sloužili oba naši otcové v kapli u salesiánů.

V neděli po ranní bohoslužbě a lehké snídani jsme mj. navštívili baziliku sv. Pavla za hradbami (další ze čtyř hlavních bazilik), Koloseum, kostel sv. Klementa (místo posledního odpočinku našeho věrozvěsta sv. Cyrila), baziliku sv. Jan v Lateránu (další z hlavních bazilik), tuto baziliku zdobí titul „omnium urbis et orbis ecclesiarum mater et caput“ (matka a hlava všech kostelů Města (Říma) a světa). K večeři byla místní specialita pasta.

V pondělí po ranní bohoslužbě, snídaní a tlačenici v tradičně přeplněném metru následovala prohlídka Vatikánu. Navštívili jsme baziliku sv. Petra (poslední z velkých bazilik), někteří vyšlapali na její kopuli, aby si prohlédli celé město jako na dlani, jiní sestoupili do hrobky, aby se v tichosti pomodlili v místech odpočinku mnoha papežů (mezi nimi je pochovaný náš kardinál Beran). Dále jsme viděli nebo navštívili Andělský hrad, Panteon, baziliku Santa Maria Sopra Minerva, kostel sv. Ignáce s překrásnými freskami, sloup císaře Augusta, fontánu di Trevi... K večeři byly vepřové plátky s opečenými brambory.

V úterý po ranní mši a snídani jsme navštívili španělské náměstí se známými španělskými schody, pomník Viktora Emanuela II., prvního italského krále, jezuitský chrám Il Gesú, kde přijal jáhenské svěcení jihlavský rodák Ladislav Nosek, Forum romanum...
Menší skupinka navštívila generálního opata premonstrátského řádu P. Thomase Handgrätingera a po cestě obdivovala Caracallovy lázně, bránu sv. Pavla na Via Ostiense, baziliku Svatého Kříže v Jeruzalémě (titulární kostel kardinála Vlka), nebo kapli Svatých Schodů.

Ve středu byla v plánu generální audience se svatým otcem Benediktem XIV. Proto jsme se neprodleně po snídani a ranní bohoslužbě vypravili metrem do Auly papeže Pavla VI., ležící ve Vatikánu. Audiozáznam audience je možné poslechnout díky Rádiu Vaticana ZDE. Při audienci Svatý otec promluvil i několik slov česky: „Srdečně vítám poutníky z Jihlavy a ze Zlína! Milovaní, zítra je tomu 20 let od svatořečení Anežky České, která je v podvědomí národa spojována s darem nového nabytí svobody. Využívejte tohoto daru pro své posvěcení. Rád vám všem žehnám! Chvála Kristu!
Po audienci jsme se s Římem rozloučili a vyrazili jsme domů. Po cestě jsme se krátce zastavili v Assisi, abychom navštívili baziliku sv. Františka. Do Jihlavy jsme se vrátili ve čtvrtek po deváté hodině ranní.

Za krásně prožité chvíle patří veliký dík všem zúčastněným poutníkům, zvláště pak našim milým otcům Mikulášovi a Petrovi. Pán Bůh zaplať!

Podrobný popis

(zapsala Ing. Karla Šišková)

6. 11.
První den naší pouti jsme povětšinou trávili v autobusu a asi kolem 16 hod. jsme dojeli do Padovy, místa našeho prvního ubytování. Hotel Casa del Pellegrino byl hned proti bazilice sv. Antonína.

Padova
Padova patří mezi nejstarší severoitalská města, podle legendy byla založena Aeneovými Trójany. Předchůdcem Padovy bylo antické Patavium, rodiště římského historika Tita Livia. To bylo roku 452 zničeno Huny. Na počátku 7. století zničili město Langobardi. V renesanci byla Padova jedním z hlavních center humanismu a vědy – působil zde např. Galileo Galilei a na zdejší univerzitě (založené 1222) studoval práva mj. český světec Jan Nepomucký nebo pozdější arcibiskup Arnošt z Pardubic. Věhlasu pomohlo i uchvácení města rodinou Da Carrara roku 1337. Noví vládcové se ukázali jako štědří mecenáši umění. V letech 1405 – 1797 spadala Padova pod Republiku Benátskou. Za 2. světové války(1944) byla Padova těžce poškozena bombardováním.

Nejprve jsme se šli podívat do baziliky sv. Antonína. Na náměstí před bazilikou jsme si prohlédli bronzovou jezdeckou sochu od Donatella, kterou Padova roku 1447 věnovala Erasmu di Narni, veliteli místní domobrany, přezdívanému („mazaná kočka“). Socha je zároveň prvním bronzovým jezdeckým pomníkem od dob antiky.

Bazilika sv. Antonína (místními zvaná Il Santo), je jeden z největších chrámů v Itálii, jehož stavba začala v r. 1238, sedm let po světcově smrti. Celé stavbě vévodí 7 kopulí, 2 minaretní věže a 2 věže se zvony, které jsou vysoké 68 m. Bazilika je dlouhá 115 m, široká 55 m a vysoká 38,5 m. Chrám nese znaky přechodu mezi románským a gotickým slohem, především je však nápadný množstvím byzantských prvků (křížový půdorys, 7 kopulí). Zatímco fasáda je poměrně strohá, interiér baziliky je bohatě zdoben.Vyniká hlavní oltář s Donatellovými sochami, bohužel jen zlomek původního sochařova záměru. Kromě bronzových soch Ukřižování Panny Marie a andělů jsou zde i reliéfy ze života a zázračných činů sv. Antonína a také mramorový reliéf Kladení do hrobu. Sám světec je pohřben pod oltářem honosné kaple po levé straně, vyzdobené renesančními reliéfy (Tulio Lombardo, Jacopo Sansovino ad.). Protější kaple, zasvěcená sv. Jakubovi, se honosí bohatými freskami ze 14. století. Dále se zde nachází kaple Nejsvětější svátosti s náhrobkem Erasma di Narni.

Na baziliku navazuje křížová chodba a z ní vedly schody do kaple, kde jsme měli mši svatou. Před spaním jsme si ještě udělali krátkou vycházku večerní osvětlenou Padovou na největší náměstí v Itálii – Piazza dela valle. Středem náměstí vedou vodní kanály ozdobené sochami a zcela uprostřed je fontána. Fasády domů jsou většinou renesanční s balkóny.

Životopis sv. Antonína
Narodil se v Lisabonu roku 1195 a křestním jménem se původně jmenoval Ferdinand (portugalsky Fernandez). V patnácti letech vstoupil do řádu augustiniánů v Lisabonu. Tam za ním ale chodili příbuzní a vyrušovali ho ze studií, proto požádal o přeložení do kláštera v Coimbře. Zde získal značné teologické vzdělání. Bylo mu 25 let. O několik let později zemřelo v Maroku několik františkánů mučednickou smrtí a jejich těla byla převezena do Portugalska. Jejich pohřbu se účastnil i Antonín. Hluboce to na něj zapůsobilo a přál si tyto mučedníky následovat. Vystoupil z řádu augustiniánů a vstoupil k františkánům v Coimbře. Zde přijal jméno Antonín. Poté odjel do Afriky působit mezi muslimy. Záhy po příjezdu do Afriky ale onemocněl a několik měsíců se léčil. Musel se vrátit do Evropy. Když se Antonín dal alespoň trochu do pořádku, odebral se do Assisi, aby poznal zakladatele řádu – sv. Františka. Setkal se s ním a prosil jej, aby byl přijat do některého z italských klášterů. Neuspěl, protože ještě nebyl zdravotně zcela v pořádku. Nakonec byl přece jen vzat. Vstoupil do malého kláštera u Forli, kde tou dobou žili jen čtyři řeholníci. Antonín byl velice pokorný, mlčel o svém původu a vzdělání a konal ty nejhorší práce. Po čase byl poslán do Forli, aby tam přijal kněžské svěcení. Ve Forli se nacházelo mnoho řeholních čekatelů kněžství, františkáni a dominikáni. Před slavnostním jídlem byli vyzváni, aby někdo pronesl duchovní řeč. Nikdo nechtěl, tak začal mluvit Antonín. Nejprve mluvil prostě a nesměle, posléze ale začal mluvit velice výmluvně a se značnou učeností. Všichni žasli. Následně byl vyslán na studia a věnoval se kazatelství. Antonín kázal v kostelích, na náměstích a dokonce třeba na plážích. Někdy jej poslouchalo až třicet tisíc lidí. V legendě se vypráví, že v Rimini mu nechtěl nikdo naslouchat a tu ryby vystrčily hlavy z vody a naslouchaly mu. Všichni obyvatelé Rimini se po tomto zázraku obrátili. V Padově se stávalo, že si lidé přicházeli zajistit místa v kostele blízko kazatelny již v noci, jen aby Antonína dobře slyšeli. Nikdo na kázání nechodil nákladně oblečen, protože bylo známo, že Antonín to nemá rád. V Toulouse bylo v tu dobu středisko sektářů a i zde měla Antonínova kázání značnou odezvu. Antonínovi se začalo říkat kladivo na kacíře. Založil několik klášterů a usadil se v Padově. Jednou jej slyšel kázat papež Řehoř IX. a nazval jej „archou Písma svatého“. Některá z Antonínových kázání se zachovala. Antonínovo zdraví bylo velice chatrné a tak zcela vyčerpán se roku 1231 usadil v Campo di San Pietro blízko Padovy, kde 13. června 1231 zemřel. Svatořečen byl roku 1232, jedenáct měsíců po své smrti.

7. 11.
Po dobré snídani jsme pokračovali autobusem do cíle naší pouti – Říma. Ubytovali jsme se v areálu salesiánů, který byl nedaleko konečné stanice Rebibbia trasy B římského metra, které jsme pak každý den hojně využívali. Po rychlém ubytování jsme se vydali k bazilice Santa Maria Maggiore, která náleží státu Vatikán i přesto, že v něm neleží.

Řím
V roce 753 před Kr., kdy se Romulus stal oficiálně prvním vládcem města, se začal psát letopočet Říma. Malé osady na březích řeky Tibery se spojily v jeden celek a vzniklo už tehdy velké město. V roce 616 před Kr. se v Římě chopili moci sousední Etruskové. Nepobyli ale příliš dlouho, jen do roku 509 před Kr., kdy byla zřízena Římská republika a Etruskové byli ze země vyhnáni. Římská republika se ovšem nespokojila pouze s územím několika bažinatých osad, které k ní v počátku náležely. Postupně zabírala většinu území Apeninského poloostrova, což se jí dařilo téměř bez problémů až do roku 270 před Kr. Pak už se začala rozhlížet také po zámořských územích. A tak se jí podařilo do 1. století po Kr. zmocnit se Španělska, severní Afriky a Řecka. Rozpínající se říši nikdo nebránil v tom, aby se rychle rozrůstala o území, na která si takříkajíc ukázala. Důležitým datem italských novodobých dějin je pak rok 1870: tehdy se Řím stal hlavním městem sjednocené Itálie. Historické jádro Říma je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Součástí města je stát Vatikán, sídlo papeže a celé katolické církve.

Bazilika Santa Maria Maggiore se dříve nazývala Panny Marie Sněžné dle legendy o papeži Liberiovi (352 – 366), který ve snu viděl P.Marii a ta mu ukázala pahorek pokrytý sněhem a řekla mu, že na něm má postavit kostel. On tak učinil, protože skutečně tam byl sníh. Nynější kostel byl postaven ve 40. letech 5. století poté, co efezský koncil definoval Božské mateřství Panny Marie. Během staletí chrám mnohokrát měnil vzhled. Současné průčelí z r. 1750 je dílem Ferdinanda Fugy. Nad bazilikou se tyčí zvonice ze 13. století. Její věž je vysoká 75 m a je nejvyšší v celém Římě. Uvnitř baziliky jsou vpravo kaple s výjevy Starého zákona, vlevo jsou náhrobky papežů. Kopule je barokní. V hlavním oltáři je relikvie - dřevěné zbytky jesliček od Ježíška. Ty získal papež Pius VI., který vyhlásil dogma o nanebevzetí Panny Marie. Bazilika je památná i pro naši liturgii, protože zde byly schváleny knihy slovanské liturgie od Cyrila a Metoděje.

Po večeři v nedaleké restauraci od ubytování následovala mše svatá v místní kapli a pak zasloužený odpočinek.

8. 11.
Ráno nás probudila bouřka, která ale rychle odešla a my jsme se po ranní mši a snídani vydali metrem do baziliky Svatého Pavla za hradbami, na jejíž monumentálně působící současnou podobu přispěla celá Evropa po požáru v roce 1823. Bazilika náleží rovněž Vatikánu. Pochází z počátku 4.století – byla vybudována na přání Konstantina Velikého a postupně byla rozšiřována. V roce 884 byly nájezdy na baziliku, a proto byla obehnána hradbami – odtud název. Vnitřní loď je dlouhá 132 m, šířka pěti lodí je 60 m a kazetový strop je ve výšce 23 m. Hlavní oltář se nachází za triumfálním obloukem. Na něm je zachovalá nejstarší mozaika z 5. století znázorňující žehnajícího Krista mezi dvěma anděly. Hlavní loď oddělují korintské sloupy s akantovými listy. (Akant je rostlina ze středomoří). Nad sloupy je vyobrazeno 271 papežů včetně nynějšího Benedikta XVI. Tam, kde se křižuje hlavni loď s příčnou lodí stojí nad hrobem sv. Pavla hlavní oltář.

Naše pouť pokračovala k bazilice sv. Klementa. V době antiky v místě této baziliky stával templ boha Mitra. Ve čtvrtém století se započalo s budováním této baziliky. Její současná podoba je z let baroka – 1711 až 1715. Pro nás Čechy je tato bazilika významná tím, že se zde nachází kaple Cyrila a Metoděje a v ní jsou uloženy ostatky sv. Cyrila. Kapli jsme si nestihli prohlédnout, protože zrovna začínala mše a my museli kostel opustit.

Poté jsme přejeli metrem k významné bazilice S. Giovanni Laterano, která patří Vatikánu a je křesťany ceněna více jak bazilika sv. Petra, a proto je také nazývána matkou všech kostelů. Za vlády císaře Nera patřily pozemky, kde bazilika stojí i okolní pozemky rodině Lateranů, kterým je Nero násilně odebral v r. 101. Za vlády císaře Constantina, jehož veliká socha je v předvstupu do baziliky, zde bylo počato s výstavbou baziliky a sídla prvních papežů. V době, kdy papež sídlil v Avignonu bazilika i ostatní stavby velmi zpustly a teprve po papežově návratu do Říma se začalo s obnovou staveb. Současná vstupní fasáda se sloupovým průčelím je z r.1711 od Karla Maderny. Na vstupním tympanonu jsou sochy Ježíše a po jeho stranách je sv. Jan Evangelista a sv. Jan Křtitel. Vnitřní loď, která je dlouhá 130m, je nádherně vyzdobena mozaikami a mramorovými podlahami vytvořenými rodinou Cosmatů. Kazetový strop je z r.1415. Po obou stranách hlavní lodi jsou 7m vysoké sochy apoštolů od Berniniho a jeho žáků. Nad sochami apoštolů jsou reliéfy na jedné straně s výjevy ze Starého zákona a na druhé z Nového zákona a vždy ty protilehlé znázorňují podobné téma. V oltářišti je baldachýn = tabernákl, kde je obětní stůl na němž může sloužit jedině papež. V tabernáklu jsou umístěny relikvie hlav sv. Petra a sv. Pavla. Bylo dobré, že jsme měli dostatek času si tuto nádheru i duchovně prožít.

Na Lateránském náměstí jsme navštívili rovněž kostel Santa Santorum = Svatý Nejsvětější a v něm známé svaté schody z doby korunovace Karla Velikého a soukromou kapli papeže z doby, než opravili Lateránskou baziliku.

Dále jsme se pěšky vydali ke kostelu našeho kardinála Miroslava Vlka – kostel Sv. Kříže Jeruzalémského, který byl zavřený a tak jsme viděli pouze jeho průčelí se zvonicí. Cestou jsme viděli i staré římské hradby.

Potom jsme došli ke Colosseu a někteří z nás jsme si ho prohlédli po zaplacení vstupného i zevnitř. Je to opravdu kolosální stavba, i když už z ní je jen asi polovina. Na citlivého člověka i teď nepříjemně působí představa, že se tehdejší Římané mohli se zájmem dívat na opravdové zabíjení lidí a zvířat. V Colosseu jsme si prohlédli i výstavu a zároveň jsme se ukryli před bouřkou s krátkým krupobitím, což jsme v Římě vůbec nepředpokládali. Z Colosea bylo dobře vidět na nedaleký Constantinův vítězný oblouk, Forum Romanum, pahorek Palatin i vzdálený Titův vítězný oblouk.

9. 11.
Vydali jsme se metrem do baziliky sv. Petra ve Vatikáně. Tentokrát nám počasí přálo – bylo slunečno. Prošli jsme Sv. Peterským náměstím a známým sloupořadím se sloupy kladenými do oblouku, což symbolicky znázorňuje rozepjatou náruč církve pro věřící i nevěřící – návrh provedl Bernini. Sloupů je 70 x 4 za sebou v zákrytu = 280 celkem. Bazilika sv.Petra má základ již z doby Konstantina Velikého, který v roce 324 dal podnět k zahájení její výstavby. V dalších letech byla přestavována a současná podoba je převážně z let 1505 až 1629.

Po zrengenování našich bund a tašek, že nemáme žádné ostré předměty a zbraně, jsme byli vpuštěni do baziliky sv. Petra. V bazilice bylo hodně lidí, ale přesto tam byl důstojný klid a duši povznášející atmosféra. Viděli jsme hned u vstupu 5 vstupních bran - nádherná bronzová vrata a na nich symboliku brány smrti, dobra a zla atd. Uvnitř nás okouzlil monumentální prostor baziliky a postupně jsme si prohlédli Michelangelovu pietu – jediné dílo, kde se autor podepsal, náhrobky mnoha papežů, hrob s balzamovaným papežem Janem XXIII., bronzovou sochu sv. Pertra od Berniniho, jejíž pravý palec jsme si pohladili, abychom se zase někdy do baziliky vrátili, bronzový baldachýn od téhož autora, z dáli jsme viděli oltář našeho sv. Václava a sv. Cyrila a Metoděje a další umělecké skvosty. Známou a ze všech stran z venku viditelnou kopuli baziliky sv. Petra jsme si mohli prohlédnout ze spodu = její valenou klenbu, kterou navrhl sedmdesátiletý Michelangelo Buonarotti.

Po prohlídce baziliky jsme navštívili také kryptu papežů, kde jsme měli možnost se pomodlit u hrobu bývalého papeže Jana Pavla II.

Po opuštění Vatikánu jsme se vydali pěšky do nedaleké české ubytovny zvané Velehrad, kterou pro poutníky a kněze z České republiky zde založil kardinál Beran. Právě odjížděla skupina poutníků z Kroměříže. Zde jsme si mohli koupit knihy o Římě v českém jazyce a některé poutní předměty na památku či jako dárek blízkým.

Odpoledne jsme pokračovali pěšky k bývalému mauzoleu císaře Hadriána, které se nyní nazývá Andělský hrad. Prohlédli jsme si jej pouze z venku. Je to monumentální válcová stavba z roku 130 inspirovaná etruskými náhrobky. V r.271 byla obehnána hradbami a přeměněna na pevnost. Nynější název pochází z r.590, kdy se podle tradice ukázal na vrcholu stavby anděl zasouvající meč do pochvy na znamení ukončení morové rány – nyní je na vrcholu stavby bronzová socha anděla z 18.století. Koncem středověku se hrad stal papežskou pevností, ale i vězením.

Naše pouť Římem pokračovala přes starobylý Andělský most z roku 134 na levý břeh řeky Tibery. V padesátých letech 17. století byl most vyzdoben 10 sochami andělů od Berniniho, které nesou nástroje umučení Krista.

Poté jsme se vydali za horšícího se počasí na náměstí Piazza Navona. Toto náměstí v době renesance a baroka převzalo funkci Fóra. Sloužilo také jako největší městské tržiště a odehrávaly se zde i oslavy svátků, ale v r.1500 i upálení Geordana Brunna. Na náměstí je kostel sv. Anežky Římské z let 1652 až 1657 – dokončený Borrominim. Detailně jsme si uprostřed náměstí prohlédli Berniniho velkolepou Fontánu řek znázorňující rozeklané skalisko zdobené perzonifikovanými postavami řek 4 kontinentů – Nilu, Ria de Plata, Gangy a Dunaje. Nil má hlavu v roušce, protože v době vzniku díla (r.1651) se nevěděo, kde pramení.

Potom jsme šli k monumentální stavbě antiky Pantheonu. Je to jediná dochovaná stavba z antiky, která byla zavčas zasvěcena Panně Marii jako křesťanský chrám a tím uchráněna před bouráním. Její jméno může znamenat “nejsvětější,”ale také “všech bohů.” Základ tohoto chrámu pochází už z r.23 před Kristem za vlády císaře Agrippy. Po zemětřesení v roce 120 po Kristu byl téměř od základů přebudován. Ve vstupní síni byly opět použity sloupy z původního chrámu. Vnitřek budovy je velkolepý ve své jednoduchosti – je to dokonalý prázdný válec, jehož průměr a výška jsou stejné = 43,3m, který je zaklenut vrchlíkovou kopulí tvořenou pěti řadami ustupujících kazet, které se zužují až po velký, ničím nezakrytý otvor o průměru 9m, který zajištuje přirozené větrání a osvětlení prostoru. V Pantheonu mají své hrobky první 2 králové Itálie – Viktor Emanuel II. a Umbert I. s manželkou Margaretou a další osobnosti Itálie.

Od Pantheonu jsme se za drobného deště vydali k jedinému gotickému kostelu v Římě Santa Maria sopra Minerva. (Minerva byla antická bohyně moudrosti). Chrámovou loď tvoří typické prvky gotické architektury – sloupy, klenby, žebroví. Interier je ale převážně barokní. Je zde pochována sv. Kateřina Sienská. Krásný je Kristus s křížem od Michelangela.

Dalším naším zastavením byl barokní kostel sv. Ignáce z Loyoly, který jej založil. Prohlédli. jsme si interier – je to opravdu skvostné, čisté baroko.

Nedaleko kostela sv. Ignáce jsme měli možnost si prohlédnout sloup z doby císaře Augusta, na němž jsou reliefy znázorňující 2200 postav a na vrcholu sloupu je plato s bronzovou sochou sv. Pavla.

Našim posledním cílem tohoto dne byla Fontána di Trevi. To už nám hustě pršelo. Fontána di Trevi bezprostředně navazuje na zadní stěnu paláce Orsi a svou rozlohou zabírá značnou část přilehlého náměstí. Za doby císaře Agripy, v roce 19 před Kristem, zde končil vodovod ve sběrné nádrži. Nynější fontána je teprve z 18. století a vytvořil ji Mikuláš Salvi na popud papeže Klementa XII. Je to nádherné dílo s kolosální postavou boha moří Oceana stojícího na mušli tažené mořskými koňmi. Skaliska a menší vodopády oživují celou scenérii. Věří se, že kdo vhodí do fontány minci, že si tím zajistí další šťastnou cestu do Říma.

10. 11.
Po ranní mši a stále stejné snídani jsme se i tento den vydali metrem za dalšími krásami Říma. Nebe bylo jasné a slunečné. Naše první zastavení bylo u Španělských schodů (Trinitá dei Monti), které byly vybudovány z travertinu v roce 1726. Je to monumentální schoduště, které vede ke stejnojmennému kostelu = Nejsvětější Trojice, který se stavěl 75 let pro francouzskou komunitu. Španělské schody jsou turisty hodně navštěvovány především v době jara, kdy jsou vyzdobeny tisícovkami kvetoucích růžových a bílých azalek. V listopadu již byly samozřejmě bez květin. Uprostřed náměstí pod schody se nalézá fontána Bárka, kterou vytvořil v r.1629 Petr Bernini jako vzpomínku na povodeň v r.1599, kdy rozvodněná Tibera nastoupala zde na náměstí do výšky 8m a pluli zde loďky, tak proto je tam ta bárka. Prohlédli jsme si i nedaleko od fontány Bárky stojící mariánský sloup od sochaře Gakometiho, v jehož podstavci je Mojžíš s rohama.

Poté jsme se vydali k románskému kostelu ze 4. století San Lorenzo in Lucina. Tento kostel je pro nás Čechy zajímavý tím, že se zde nachází kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou vyzdobil malíř Holásek z Loun. Rovněž je zde pochován náš významný hudební skladatel Josef Mysliveček, který zemřel v r. 1781. Prohlédli jsme si podrobně interiér tohoto kostela včetně krásného kazetového stropu i náhrobní desky skladatele.

Naše další putování pokračovalo kolem Traianova sloupu na jehož vrcholu je socha sv. Petra, až k jezuitskému kostelu Del Gesú, který je typicky barokní s nádhernou bohatě zlacenou barokní výzdobou. Na venkovním průčeli je znak Jezuitů = písmena IHS, což je heslo Jezuitů – v Jeho jménu zvítězíš. Pro nás Jihlaváky je tento kostel významný tím, že zde měl nedávno jáhenské svěcení jihlavský rodák Ladislav Nosek.

Pak jsme došli k monumentální světské památce - pomníku Viktora Emanuela II., který byl vybudován v letech 1885 až 1911 na oslavu sjednocení Itálie. Ke sjednocení Itálie došlo v roce 1870, kdy zanikl papežský stát a jednotlivá knížectví a vznikl italský stát, jehož prvním králem byl Viktor Emanuel II. Archtektonicky je to stavba nepříliš vydařená, příliš hmotná vzhledem k ostatním palácům na Benátském náměstí na které je situována. Pomník je přístupný po jednotlivých schodištích do jeho pater a tak jsme došli až k jezdecké soše Viktora Emanuela II., která je z bronzu. Z teras pomníku byl hezký pohled na památky – trosky antického Říma.

Od pomníku V.E. jsme pokračovali na Kapitolské náměstí. Kapitolský pahorek byl srdcem antického Říma My jsme měli možnost vidět jeho současnou podobu, kterou v 16. století navrhl všestranně nadaný umělec Michelangelo. Náměstí vévodí Palác senátorů, který upoutá monumentálním schodištěm vedoucím symetricky z obou stran do 1. patra paláce. Palác byl vybudován v letech 1582 až 1605. Nad palácem ční věž s velkými hodinami a nad nimi jsou zvony, které svolávaly lid při blížícím se nebezpečí. Ve středu ornamentálně vydlážděného náměstí stojí na podstavci bronzová socha znázorňující Marca Aurelia, která sem byla v r.1538 přemístěna z Lateránského náměstí. Socha se dochovala z doby antiky. Z Kapitolského náměstí jsme sešli po Michelangelových schodech ke schdišti kostela Santa Maria d’ Aracoeli = Panny Marie na oltáři nebes, který jsme si prohlédli. Je zajímavý tím, že oba oblouky nad presbitářem jsou vyzdobeny krásnými křišťálovými lustry z Kamenického Šenova v Čechách a také tím, že v boční kapli kostela je krásné, baculaté, zlacené Jezulátko – bambino.

Abychom nenavštěvovali pouze kostely, zakoupili jsme si vstupenky a prošli se nedalekým územím antického Říma. Mnohé památky jsou již jen torza, ale je úžasné, že ještě jsou, neboť ty nejstarší jsou z doby 200 let před Kristem. Prošli jsme se po Foru Romanu (slovo foras = mimo) byl to prostor mimo obytnou zástavbu na pahorcích a sloužil pro obchodování a k veřejnému shromažďování a soudnímu projednávání. Prohlédli jsme si vítězný oblouk Septimia Severa, který je jedním z největších dochvalých triumfálních oblouků. Je z r. 203 po Kr. a je široký 23m. Byl vybudován na počest vítězství císaře Septimia Severa nad Araby. Viděli jsme docela zachovalou budovu Kurie pro zasedání římského senátu, s nádhernou původní mramorovou podlahou s intarsiemi. Podoba Kurie se zachovala díky tomu, že v roce 638 se stala křesťanským chrámem a teprve v letech 1937 byla odsvěcena. Pokračovali jsme po zbytcích zlaté cesty = Via sacra, která byla dlouhá 700m a končila Titovým vítězným obloukem, k pahorku Palatin, na který jsme vystoupali. Pahorek Palatin je spojován s počátkem Říma, kdy 21. dubna 753 př. Kr. Romulus založil město. Nyní jsou zde vidět zbytky kdysi honosných paláců z doby císařské. Byl odtud krásný pohled na již popsané antické památky, na Colosseum a v dáli na baziliku sv. Petra ve Vatikánu. Naši pouť antikou jsme ukončili pohledem na Maxentiovu a Konstantinovu baziliku, kde je možno vidět zbytek nejstarší kopule a prohlídkou Titova vítězného oblouku. Římané oblouk postavili v 1.stol. po Kr., až po Titově smrti (r.81), na oslavu vítězství císaře Tita nad Židy. Tehdy padl Jeruzalém a Římané se zmocnili Svaté Schrány a sdmiramenného svícnu, což je znázorněno na reliefech oblouku, který je široký 13,5m, vysoký 15,4m a hluboký 4,75m.

Poslední památka, shlédnutá toho dne, byl kostel sv. Petra v okovech (řetězech) kam jsme dojeli metrem. Kostel pochází z 1. poloviny 5. století a jeho název je od toho, že vždy uchovával a dosud uchovává řetězy, jimiž byl údajně spoután sv. Petr v Jeruzalémě a které se zázračně spojily s řetězy, jimiž byl spoután v Mamertinském vězení v Římě. Venkovní vstup do kostela je renesanční - tvořen pěti arkádami. Interiér má charakter starokřesťanských bazilik. Hlavní – střední loď je oddělena od bočních lodí dvěma řadami mramorových sloupů, 20 z nich pochází z antiky = dórské sloupy. Strop je tvořen dřevěnými kazetami od Francesca Fontány ze 17. stol. Prohlédli jsme si a pomodlili se před bronzovou schránkou s okovy sv. Petra, která je pod hlavním oltářem. Chrám je znám především majestátní mramorovou sochou Mojžíše od Michelangela, která je součástí mauzolea papeže Julia II. Michelangelo jej tvořil v letech 1513 až 1516. Sedící Mojžíš má na hlavě rohy – umělec vyšel ze špatného překladu sv. Jeremiáše, kde bylo přeloženo “tvář měl rohatou”, místo správného zářící. Na soše Mojžíše je zajímavé to, že při pohledu z levé strany mu tvář září – nese si desatero z hory Sinaj; pohledem z pravé strany je rozlobený na poměry v táboře Židů a zepředu to má být podobizna Michelangelova.

Tento poutní den byl opravdu náročný na chození, a proto jsme si po večeři šli rádi odpočinout do naší ubytovny.

11. 11.
Na svátek sv. Martina jsme se po mši a tradiční snídani vydali opět na metro a potom do Vatikánu, kde nám náš průvodce rozdal vstupenky na audienci u papeže Benedikta XVI. Nekonala se na sv. Petrském náměstí, ale byla v aule, která byla k těmto účelům specielně vybudována. Bylo to nezapomenutelné a povznášející setkání se svatým otcem, obzvláště, když ve své zdravici přítomným poutníkům ze všech možných míst celého světa jmenoval i nás, poutníky z Jihlavy. Organizačně tam mají vše perfektně zvládnuté, všichni jsme seděli a i když třeba pro mnohé nebyl papež na dohled, dobře jsme na něj a přítomné kardinály viděli na velkých televizních obrazovkách umístěných v aule. Audience trvala od 10 do 12 hodin. Po ní jsme se rychle přemístili metrem do ubytovny, naložili do našeho autobusu svá zavazadla a vydali se z Říma zpět do České republiky.

Po asi 3 hodinách jízdy jsme měli zastávku ve známém poutním místě Assisi, kde někteří z nás již byli. Za nastávajícího soumraku jsme došli k bazilice sv. Františka, což jsou v podstatě tři kostely nad sebou – je využit svažitý terén. Měli jsme zde dostatek času na duchovní usebrání u hrobu sv. Františka i na prohlídku všech částí baziliky. Při návratu k autobusu, už za tmy, jsme mohli obdivovat a i si nakoupit v četných obchůdcích lemujících cestu. Jen krátce jsme se zastavili v bazilice sv. Kláry, kterou jme si z venku mohli vyfotit ještě za světla cestou k bazilice sv. Františka. Po návratu k autobusu nás mile překvapili naši páni řidiči, kteří nám ohřáli dobré české párky k večeři. Pak už nás čekala dlouhá noc v autobusu a soustavná jízda, kromě sanitárních zastávek u čerpacích stanic pohonných hmot, až do České republiky.

12. 11.
Po 9. hodině ranní jsme s pomocí Boží v pořádku dojeli do Jihlavy na Masarykovo náměstí.

Celý poutní zájezd byl hezký, řidiči byli spolehliví, všichni poutníci byli dochvilní a vzájemně tolerantní. Průvodce ing. arch. Navrátil byl tradičně skvělý a naši duchovní otcové Mikuláš a Petr vše zvládali na jedničku.

Výběr z fotografií

Autor: Jakub Kodet

Copyright © 2002 - 2017 svjakub.cz | site admin Jakub Kodet | Designed by Ladislav Palán & Tomáš Štambera
Developed by Robin Obůrka (eXtremeHost develop center)
Liturgický kalendář

úterý 33. týdne v mezidobí
Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

1. čtení:
2Mak 6,18-31
Žalm:
Zl 3
2. čtení:

Evangelium:
Lk 19,1-10
Liturgický direktář
řádu premonstrátů 2017
Týden s Božím slovem
Neděle s dětmi
Katecheze pro děti
K zamyšlení
Zrada náboženství za sebou vleče zradu kultury. Západní kultura bude žít právě tak dlouho jako západní náboženství.
Gertrud von Le Fort (1876-1971), německá spisovatelka
Kancelář

Návštěvní hodiny ve farní kanceláři jsou obvykle:

PO, ST, PÁ 9 - 11 a 15 – 17.

Schůzku je vždy lepší si předem domluvit. Setkat s knězem se můžete vždy v kostele v čase před a po bohoslužbě.
Více v menu KONTAKTY.

Novinky

25.9.2017
Na webu farnosti najdete klikací odkaz na Strahovský klášter; pokud jej chcete svým darem podpořit, můžete klášter kontaktovat pomocí formuláře - po kliknutí na jeho logo vpravo dole.

25.9.2017
Na webu farnosti najdete nově odkaz na diecézní fond brněnského biskupství kliknutím na logo v pravé spodní části webu.

10.9.2017
Rozpis úklidů v kostele sv. Jakuba a kapli Panny Marie Bolestné pro aktuální školní rok najdete v menu "Ke stažení > Dokumenty".

4.9.2017
Informace pro snoubence hodlající uzavřít sňatek v naší farnosti najdete v menu "Ohlášky > Církevní sňatek".

14.8.2017
Na webu farnosti najdete nově přímý odkaz na zpravodajství Res claritatis, kliknutím na logo v levé spodní části webu. V odkazu pak pdf vydání zpravodajského čtrnáctideníku "Monitor" a časopisu pro novou evangelizaci "Milujte se".

1.6.2017
Přehled témat vzdělávacích programů ve farnosti od roku 2008 dodnes najdete v menu "Historie > Vzdělávací programy".

18.5.2017
Přehled pozvaných kněží k duchovním obnovám v adventu a postu od roku 2008 dodnes najdete v menu "Historie > Duchovní obnovy".

Další novinky...



Biskupství brněnské


Strahovský klášter