Radio Vaticana
Aktuální zprávy najdete ZDE



ČBK
Holy See Press Office
Návštěvnost


od 27.12.2003
Oblastní Charita Jihlava

Vatican news

Katolický týdeník

RC Monitor

Rozhovor s otcem Josefem Čunkem - červenec 2007

Publikováno: 31.7.2007 v 00:00

31. 7. 2007 sloužil poutní bohoslužbu u sv. Ignáce P. Josef Čunek SJ. Po mši svaté následovala beseda plná zajímavých otázek. Některé z nich vám přinášíme otisklé zde.

Jaký máte vztah k jihlavskému kostelu sv. Ignáce?

Dozvěděl jsem se zajímavou věc, že na jeho místě nejdříve stála třípatrová hospoda a v 17. století ji jezuité předělali na kostel. Dnes je tomu totiž většinou naopak. Jaký je vlastně rozdíl mezi hospodou a kostelem? Skoro žádný: z obou vycházejí ven opilí lidé – z hospody jsou to opilí „moštem“ a z kostela by to měli být „opilí“ Duchem svatým. Dnes jakoby zapomínáme, že ten, kdo věří v Boha, by měl být „opilý“ nadšením. A často se naopak necháváme opít různými billboardy a časopisy – ono to není samo o sobě špatné, ale těžko se po tom střízliví.

Proč jezuité tehdy do Jihlavy přijeli a proč zrovna zde si vybudovali silné zázemí?

Za prvé je sem musel někdo pozvat a za druhé někdo podpořit. Já v působení jezuitů nevidím žádný zázrak, ale jejich silou bylo to, že se při svém díle dokázali obklopit velkými lidmi. Zde v Jihlavě je jim hrabě Michal Adolf z Althanu daroval 45 tisíc zlatých. Měl odvahu je podpořit. Kolik to bylo, to si dokážeme představit asi tak, že velký selský dvůr se tehdy prodával za desetinu této ceny. Dokážeme si představit dnešního milionáře, který by něco podobného udělal?

Postupně ale jezuité také získali svůj nedobrý obraz, dodnes řadě lidí leží v žaludku.

Ano, s tímto předsudkem se těžko dá bojovat, protože bohužel patří trochu do oblasti pomluv. Zakoření se, je uchopen romány a novinami. Jedna z příčin je asi tato: Jezuité vždy zdůrazňovali důležitost vzdělání, a dodnes klademe v tomto směru na naše členy veliké nároky. A jezuité jednu dobu měli velký podíl na školství. Všimněte si, že tady v Jihlavě také nejdříve postavili gymnázium a pak teprve kostel. A tehdy začala také závist a řada lidí začala mít obavu, že budou dirigovat myšlení lidí. Zejména evropští osvícenci, kteří se začali bouřit proti Bohu, to nemohli strpět. Vůbec řada vzdělanců chtěla „osvobodit“ člověka od „knuty“ církve, a tak bojovali proti jezuitům, protože ti byli tehdy předvojem církve, byli nejvíc viditelní, dodnes je to nejpočetnější řád na světě – ještě v roce 1970 jsme měli celkem 50 tisíc členů.

V českých poměrech leží lidem v žaludku jezuita Koniáše, který „pálil české knížky“.

Abychom mohli někoho posuzovat, musíme se snažit vcítit do doby, ve které Koniáš žil. Tehdy tu panovala dost nekompromisní doba, a lidé se také chovali nekompromisně – ať už protestanti, nebo katolíci. Ale pozitivně řečeno: všichni věděli, co chtějí, stáli si za tím, a byli ochotni za to dát život. Dneska bohužel lidé nevědí, co chtějí, a dlouho hledají, co vlastně sami jsou a jaký má jejich život smysl. Tehdy to bylo jinak a nepopírám, že tu vznikalo napětí.

Kromě vzdělání kladou jezuité velký důraz i na misie. Není to v dnešní době přežitek?

Každý si dnes bohužel jako misionáře představuje nějakého bojovníka se lvy. Ale pokud jste viděl film Misie, tam je zachyceno nejzázračnější dílo jezuitů – kdy v Jižní Americe, v Paraguay, mezi indiány vytvořili na 160 let „ráj na zemi“, území, kde nebylo soukromé vlastnictví, vlastně komunismus, ale dobrovolně. Jezuité indiány naučili žít lidsky a zároveň dokázali pochopit jejich způsob myšlení a přejali některé jejich zvyklosti. Ale to začali i někteří křesťané jezuitům vyčítat: „Jak to, že v Číně chodíte před svatostánkem v klobouku?“ Jezuité jim marně vysvětlovali, že to je tamní zvyk. A proto se řád dostal i do nemilosti, byli obviňování z toho, že se „domorodcům“ příliš přizpůsobují. Do těch paraguayských redukcí pak vtrhli vojáci a rozbili to. Dnešní podoba misii je samozřejmě taková, že jezuité se snaží třeba i v oblasti islámu nebo v Číně navázat kontakt s tamními vzdělanci a komunikovat s nimi. Myslíme si, že spousta různých napětí a konfliktů se dá řešit právě tím, že se spolu budou setkávat vzdělaní lidé různých kultur a náboženství.

Přežije katolická církev další století?

No, ono záleží, jak kde. Jeden Ital, když jsem po roce 1989 přijel do Itálie, tak se mě ptal: „Proč jsi sem přijel“. Říkám: „Přijel jsem se kromě jiného podívat, jak tady žije církev.“ A on povídá: „Jestli chceš vidět, jak církev žije, tak to musíš jet jinam: do Afriky a do Indie. Tam opravdu žije.“ Evropa bohužel stagnuje. I třeba u nás, českých jezuitů, klesl počet za 16 let od převratu ze 150 na 70.

Co znamená v dnešní době víra v Boha?

Dneska není problém ani tak věřit v Boha. Řeknete malému dítěti: tadyten dům postavil zedník. A ono věří v zedníka. Já se podívám na vesmír a věřím, že ten vesmír taky někdo „postavil“. Spousta lidí dnes věří v něco nadpřirozeného, nějakého Tvůrce. Důležitější ale je věřit v obrovské Boží schopnosti, v to, že Bůh má opravdu neuvěřitelnou moc a že člověka neopustí – samozřejmě ho zavede třeba i do temnoty, ale i to je pro to, aby si člověk sám uvědomil některé věci. Zásadní problém je vysvětlit lidem, že my křesťané nevěříme v nějakého dědečka na obláčku, ale Boha, který je skutečným pánem vesmíru.

Nemohu se nezeptat na vašeho bratra Jiřího, který je za způsob přestěhování Romů obviňován z rasismu.

Byli jsme v rodině čtyři děti, já a nejmladší bratr jsme řeholníci, sestra chtěla být řeholnicí, ale Bůh si ji velice brzy vzal k sobě. Jiří je prostřední a je to trochu divoch, který „řádí“ ve světě. Ale teď vážně: my jsme s Jirkou o politice nikdy nemluvili, já jsem dlouho ani nevěděl, že je v lidové straně. Rozhodně si myslím, že jeho „rasismus“ žádný rasismus není, protože on mezi Romy vždycky chodil, a oni ho už jako starostu měli velice rádi, protože mnohým z nich pomohl. To, co udělal ve Vsetíně, je výsledkem jeho zkušenosti, někteří to považují za extrémní řešení, ale on určitě ne. Snesla se na něj kritika a také různé pomluvy. Je smutné, že naše společnost si zvykla přijímat pomluvu za bernou minci. Jestliže někdo o někom řekne něco špatného, co není prokázané, tak to vždy bylo morálně klasifikováno jako pomluva.

Autor: externí spolupracovník

Copyright © 2002 - 2018 svjakub.cz | site admin Jakub Kodet | Designed by Ladislav Palán & Tomáš Štambera
Developed by Robin Obůrka (eXtremeHost develop center)
Liturgický kalendář
Liturgický direktář
řádu premonstrátů 2018
Týden s Božím slovem
Neděle s dětmi
Katecheze pro děti
K zamyšlení
Všechna rozmanitost, všechen půvab, všechna krása života se skládá ze stínů a světla.
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910), ruský spisovatel a filosof
Kancelář

Návštěvní hodiny ve farní kanceláři jsou obvykle:

PO, ST, PÁ 9 - 11 a 15 – 17.

Schůzku je vždy lepší si předem domluvit. Setkat s knězem se můžete vždy v kostele v čase před a po bohoslužbě.
Více v menu KONTAKTY.

Novinky

7.5.2018
Na webu byl přidán klikací odkaz na nové zpravodajství "Vatican News", najdete jej v levé spodní části stránky.

13.3.2018
Přehled velikonočních bohoslužeb najdete v menu "Bohoslužby > VELIKONOCE 2018".

10.3.2018
Info pro ministranty k velikonoční liturgii 2018 v menu "Farní aktivity > Ministranti".

24.1.2018
Stručný přehled některých důležitějších události v životě naší farnosti v roce 2018 najdete v menu "Kalendář událostí". Je průběžně aktualizován.

15.12.2017
Přehled letošních vánočních bohoslužeb najdete přes menu "Bohoslužby".

27.11.2017
Na webu byla přidána nová záložka, více v menu "Péče o objekty > Další informace".

25.9.2017
Na webu farnosti najdete klikací odkaz na Strahovský klášter; pokud jej chcete svým darem podpořit, můžete klášter kontaktovat pomocí formuláře - po kliknutí na jeho logo vpravo dole.

Další novinky...



Biskupství brněnské


Strahovský klášter