Radio Vaticana
ČBK
Holy See Press Office
Návštěvnost


od 27.12.2003
Oblastní Charita Jihlava

Katolický týdeník

RC Monitor

Rozhovor s otcem Mikulášem - červenec 2011

Publikováno: 6.8.2011 v 16:26

P. Mikuláš v naší farnosti požehnaně působil 9 let jako kaplan a 7 let ve zhořské farnosti jako administrátor. Od 1. srpna 2011 posílil komunitu strahovských premonstrátů v klášteře v Milevsku. U příležitosti jeho odchodu na nové působiště v jižních Čechách jsme mu položili několik otázek:


Mikuláši, můžeš nám v krátkosti představit svou životní cestu, která tě dovedla z Tvého rodiště až k nám do Jihlavy?

Narodil jsem se v podtatranské obci Lendak, kde jsem žil 15 let. Bolestné okamžiky – úmrtí maminky a tragické úmrtí bratra – trochu poznamenaly náš další život a snad i nasměrovaly k tomu, že jsme se v roce 1991 s tatínkem a dvěma sourozenci přestěhovali do východních Čech – do Staré Paky v Podkrkonoší. Dva sourozenci již ženatí, zůstali na Slovensku. Další rodinu velmi početnou stále na Slovensku navštěvuji a jsou pro mě všichni radostí a oporou. Rád se tam vracím. Další léta života již prožívám v Čechách. Toužil jsem být malířem pokojů, proto jsem se tomuto řemeslu vyučil v Hradci Králové a pak po postupném rozpoznávání povolání k zasvěcenému životu a kněžství jsem vstoupil do kláštera na Strahov, kde jsem se také dva roky připravoval na maturitu, kterou jsem pak získal na biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích. To už byla moje dvouletá kandidatura v klášteře, než jsem v září 1996 s dalšími jedenácti bratry zahájil noviciát a začal hlouběji poznávat řád premonstrátů. Pět let studia teologie na KTF UK v Praze a zároveň život v klášteře mě postupně připravili k tomu, abych mohl přijít po vysvěcení na kněze (28. června 2002) na své první působiště v Jihlavě, kde jsem prvně rok a půl prožíval civilní službu a pak byl řádně ustanoven jako kaplan v Jihlavě a od srpna 2004 i jako duchovní správce ve Zhoři.

Čím Tě Jihlava obohatila? Prožil jsi tu devět let. To není doba krátká. Co důležitého se v Tvém životě tady událo?

Vzhledem k tomu, že je to moje první místo, nemohu nějak srovnávat. Každopádně vnímám, že Jihlava je farnost pestrá a bohatá, co se týká aktivit a různosti pastorační práce. Mládež, náboženství a příprava dětí, biblické hodiny, setkání seniorů, činnost Mariánské družiny, setkání manželských párů mladších i starších, terciáři, domov pro seniory, nemocnice, psychiatrická léčebna, katecheze před svátostmi, péče o nemocné a návštěvy nemocných apod… Moc mě obohacovalo setkání v rodinách při obědech u stolu, kde nás mnozí přijali do svého rodinného kruhu a dovolili nám prožívat jejich rodinnou atmosféru. Za to jsem moc vděčný a myslím, že všichni kněží! Také osobní zkušenost s vedením farnosti Zhoř, to vše je pestrá paleta činností, která mě obohacovala a nedovolovala mi moc lenošit nebo mrhat časem. Nemyslím, že jsem pouze já pracoval na srdcích druhých, je to i naopak. Na mém životě a na mém srdci pracovali všichni ti, kteří se se mnou nějak setkávali a také mě obohacovali zájmem, který projevovali v rámci nabídek mých aktivit ve farnosti, za což chci všem srdečně poděkovat. Také samozřejmě moje prosby o modlitby, když byl vážně nemocný můj bratr na Slovensku, což jsem celkem před pěti lety hodně prožíval, byly slyšeny a hlavně členkám Mariánské družiny, i když ne jenom jim děkuji, že se modlily a stále mě ujišťovaly, že na bratra pamatuji, protože jak se zdá, má to díky Bohu svůj význam. Bylo to i pro mě moc důležité. Kněz totiž kromě toho, že se stará o lidi sobě svěřené a nese i jejich těžkosti, má také své příbuzné, kde také často nese úděl svých blízkých a proto je dobré, když toto farníci také vnímají. Také nemůžu opomenout život komunity, který jsem tady prožíval vždy v pohodě a porozumění. Samozřejmě jsme lidé, ale pokud nám jde o dobro, tak se vždy najde cesta k dobrému prožívání vztahů. Své místo vidím v komunitě a pastoraci. Tak to vnímám a jsem Bohu, panu opatovi a bratřím za to vděčný, že mi to zatím umožňují.

Poslední roky jsi působil především ve Zhoři. Jak na tuto farnost budeš vzpomínat? Co se Ti tam podařilo?

Říká se, že první farnost je „první láska“ a na první lásku se zpravidla nezapomíná, takže určitě budu pamatovat a v dobrém vzpomínat po mnoha stránkách. Vzhledem k tomu, že zhořskou farnost (tj. Zhoř, Arnolec, Nadějov a Stáj) mám jako první, tak jsem se na ní tak trochu učil, a to nemusí být pro farníky vždy výhoda. Poznal jsem však, že zhořští farníci byli nejenom trpěliví vůči mým „žákovským nezkušenostem“, ale dokonce moje „experimenty“ s vděčnosti přijímali a dokonce se obětavě zapojili do různých aktivit, které nám vzájemně pomáhaly prohlubovat sounáležitost k farní rodině. Jsem přesvědčen, že zhořská farnost má velký potenciál a je tam dost obětavých lidí mladých i starších, kteří chtějí něco pěkného pro svou farnost dělat a proto věřím, že to bude vždy živá farnost. Samozřejmě vždy s Boží pomocí. A co se mi podařilo? To nemohu posoudit nyní, protože často kněžskou činnost prověří čas. Spíše bych chtěl říct, že jsem se snažil o to, aby farnost byla živá tak, jak jsem ji už zdědil a snažil jsem se podporovat aktivity, které tam již fungovaly i beze mě. Vnímal jsem, že zhořští farníci tím, že tam kněz nebydlí, už od roku 1989 v dobrém slova smyslu pochopili, že „co si neudělají, to nemají“, (tím nemyslím samozřejmě kněžskou činnost jako takovou, mluvím spíš o různých jiných aktivitách) a proto je samostatná a tak trochu „dospělá“. Vždy mě potěšilo, když přišel od farníků návrh, co by se mohlo dělat. Např. farní den, farní ples, misijní jarmark pro adopci na dálku, misijní klubko pro děti, setkávání dospělých, mládeže, manželů atd. A nepřicházely jenom návrhy, ale i lidé, kteří si to chtěli vzít na starost a to je velmi důležité. Tím pádem jsem se jako kněz mohl soustředit více na pastorační, duchovní a tedy hlavní kněžskou činnost. – Tady trošku někdy a v určitých situacích vnímám, že tím, že v Jihlavě bylo vždy dost kněží, je tady trochu patrná určitá nesamostatnost, kdy se čeká na nějaké podněty od kněze a někteří si nedokážou představit třeba májovou nebo křížovou cestu či nějakou jinou činnost bez účasti kněze. – To jsem ale trochu odbočil od otázky. Tedy Pánu Bohu a zhořské farnosti moc děkuji za krásných a bohatých sedm let, které jsem tam mohl prožít a díky mnoha obětavcům i něco vykonat k prospěchu lidí i celé farnosti a snad i k Boží oslavě, což je nejdůležitější.

Jihlavské farní společenství znáš velmi dobře a působil jsi v něm s „otcovskou“ poctivostí. Mohl bys nás inspirovat nějakými postřehy, na co se máme více zaměřit a kde jsou třeba i naše „bolavá“ místa?

Trochu jsem to už nastínil v předchozí odpovědi. Samozřejmě, že se vždy a všude najdou kladné i záporné stránky jakéhokoliv společenství lidí. Nechci vypichovat zápory. Jihlavská svatojakubská farnost je živá a velmi pestrá co do aktivit a moc rád jsem se mnoha účastnil. Také tady vnímám, že lidé mají rádi různé přednášky, koncerty, reagují na promluvy kněží. Jsou prostě vnímaví. Jak jsem řekl již výše, je tady velmi mnoho obětavých a pozorných lidí, kteří jsou k dispozici k jakékoliv službě ve farnosti. Vidím však někdy ve farnosti v určitých situacích jakousi nesamostatnost a přílišnou závislost na knězi, co on vymyslí, co nabídne, čím nás obohatí… Proto jsem rád, že ve farnosti jsou lidé a patří jím velké poděkování, kteří chtějí něco pro farnost dělat i s tím, že na to ten kněz nebude mít vždy čas (protože má jiné pastorační a duchovní povinnosti) a že je třeba jen pozdraví a povzbudí svou občasnou přítomností. Konkrétně teď myslím třeba na setkání maminek s dětmi ve čtvrtky ve farní učebně. Povzbuzuji k podobným aktivitám, protože to má určitě velký význam. Také je vždy bolestivé, když se najdou lidé, kteří jen tzv. destruktivně kritizují, ale nehledají řešení a nenabídnou pomoc. Myslím si, že pokud kritika, pak má být určitě konstruktivní s nabídkou ochoty pomoci a hlavně dání se k dispozici konkrétním způsobem pro nějakou činnost ve farnosti. Také je někdy pro kněze smutné, když farníci nevědí, co se ve farnosti děje, nebo nemají zájem o hlubší zapojení do života farnosti. Občas se mi stávalo, že jsem vyšel ze zpovědnice a teprve jsem si musel všechno ke mši připravit (většinou večerní mše ve všední den). Myslím, že by bylo dobré nabídnout se ke službě kostelníka nebo alespoň mít pro určitý moment otevřené oči a pomoct s věcmi, které může udělat laik. Laik totiž kněze nenahradí ve zpovědnici nebo při sloužení mše, ale může mu usnadnit soustředění na podstatu, pokud třeba zapálí svíčky, nabídne se ke čtení atd. Ale slabiny a bolesti najdeme všude a nesmíme se jimi nechat odradit. Je třeba mít otevřené oči pro potřeby farnosti a farníků a také potřeby kněze. Je třeba vidět dobro a těšit se z něho – více o ně usilovat a nebát se postavit i bolestem a někdy i zlu a snažit se je řešit a případně s Boží pomocí odstranit.

A na závěr – představ nám, prosím, ještě krátce své nové působiště.

Budu bydlet v Milevsku v komunitě bratří, kteří již všichni prožívali i klášterní formaci, takže je všechny znám a těším se na ně. Od některých lidí mi bylo řečeno, že vypadám, že se vyloženě těším na nové místo. Jistě se i těším, protože to bude něco nového. Určitě mi to zas něco dá a doufám, že i já zas něco dám novým farnostem. Vždy je to obohacení. Samozřejmě, že také se nebudu snadno loučit, protože loučení nemám rád. Naštěstí neumírám, jen odcházím na jiné místo, tak snad se ty vztahy budou nějak udržovat, pokud mají mít smysl. Českobudějovická diecéze je mi sympatická tím, že katedrála je zasvěcená sv. Mikuláši, což mě tak trochu hřeje u srdce. Mám prostě sv. Mikuláše rád, proto jsem se ho nechtěl vzdát ani při obláčce a tak jsem dvojnásobný Mikuláš… Mikuláš „na druhou“! – Budu spravovat strahovskou farnost Sepekov a diecézní farnosti Jistebnice a Hodušín. Jsou to pěkná místa. Proto se i těším! Prosím o vaše modlitby a budu na vás také pamatovat. Díky za vše a ať vám Bůh žehná!

Děkujeme za rozhovor, za obětavou kněžskou službu, laskavý a příkladný přístup ke všem generacím a radostné srdce. Budeme Tě provázet modlitbami a přejeme jménem celé farnosti, ať Ti Bůh žehná na všech Tvých dalších „cestách“.

(Otázky: Veronika Švorčíková, Úvodní slovo: P. Petr)

Autor: OPraem-Ji

Copyright © 2002 - 2017 svjakub.cz | site admin Jakub Kodet | Designed by Ladislav Palán & Tomáš Štambera
Developed by Robin Obůrka (eXtremeHost develop center)
Liturgický kalendář

úterý 33. týdne v mezidobí
Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

1. čtení:
2Mak 6,18-31
Žalm:
Zl 3
2. čtení:

Evangelium:
Lk 19,1-10
Liturgický direktář
řádu premonstrátů 2017
Týden s Božím slovem
Neděle s dětmi
Katecheze pro děti
K zamyšlení
Zrada náboženství za sebou vleče zradu kultury. Západní kultura bude žít právě tak dlouho jako západní náboženství.
Gertrud von Le Fort (1876-1971), německá spisovatelka
Kancelář

Návštěvní hodiny ve farní kanceláři jsou obvykle:

PO, ST, PÁ 9 - 11 a 15 – 17.

Schůzku je vždy lepší si předem domluvit. Setkat s knězem se můžete vždy v kostele v čase před a po bohoslužbě.
Více v menu KONTAKTY.

Novinky

25.9.2017
Na webu farnosti najdete klikací odkaz na Strahovský klášter; pokud jej chcete svým darem podpořit, můžete klášter kontaktovat pomocí formuláře - po kliknutí na jeho logo vpravo dole.

25.9.2017
Na webu farnosti najdete nově odkaz na diecézní fond brněnského biskupství kliknutím na logo v pravé spodní části webu.

10.9.2017
Rozpis úklidů v kostele sv. Jakuba a kapli Panny Marie Bolestné pro aktuální školní rok najdete v menu "Ke stažení > Dokumenty".

4.9.2017
Informace pro snoubence hodlající uzavřít sňatek v naší farnosti najdete v menu "Ohlášky > Církevní sňatek".

14.8.2017
Na webu farnosti najdete nově přímý odkaz na zpravodajství Res claritatis, kliknutím na logo v levé spodní části webu. V odkazu pak pdf vydání zpravodajského čtrnáctideníku "Monitor" a časopisu pro novou evangelizaci "Milujte se".

1.6.2017
Přehled témat vzdělávacích programů ve farnosti od roku 2008 dodnes najdete v menu "Historie > Vzdělávací programy".

18.5.2017
Přehled pozvaných kněží k duchovním obnovám v adventu a postu od roku 2008 dodnes najdete v menu "Historie > Duchovní obnovy".

Další novinky...



Biskupství brněnské


Strahovský klášter