Homilie o slavnosti sv. Václava 2012, Stará Boleslav
Na toto místo se vracíme rok co rok. Přicházíme sem na den sv. Václava,
který se stal dnem české státnosti. Připomínáme si zde počátky našeho
státu a našich dějin. Celé naše dějiny tu však nezačaly. Naše dějiny
nezačaly bratrovraždou. Začaly dávno před tím. V příštím roce si
připomeneme příchod sv. Cyrila a Metoděje, jejich zakladatelské dílo
kulturní a státoprávní, jejich význam pro slovanský svět, střední
Evropu a Evropu vůbec. Jako zvláště významné pro nás si budeme
připomínat, že pokřtili Václavova děda, knížete Bořivoje a jeho ženu
sv. Ludmilu. Ani při tom však nebudeme u počátků národních dějin,
protože ty sahají ještě dál a mizí někde v nepaměti.
V dějinách jedinců i národů jsou velké, někdy osudové křižovatky,
na nichž se rozhoduje o budoucnosti. Zde stojíme na místě jedné z nich.
V předvečer osmadvacátého září r. 935 (dlouho jsme mysleli, že šlo
o rok 929) se při hostině v hlavách Čechů rozhodovalo o směru, kterým
se vydat. Předáci seděli u bohatých stolů, mluvili o bezvýznamných
věcech, žertovali a bavili se. Věděli, že panuje napětí, že něco je ve
vzduchu, ale jedli a pili. Jejich mysl se zvolna kalila a po straně se
vyslovily cynicky zlé názory. Jaké cesty se tehdy nabízely? Cesta
Václavova, náročná mravními zásadami, zdlouhavá hledáním a
vytvářením smíru, cesta zušlechťující, cesta křesťanské pravdy a
lásky. Jinam směřovala cesta Boleslavova, cesta rychlá, cesta kruté moci a
hrubé síly, cesta, k níž hleděli lidé závistiví a mocichtiví.
Ráno, ještě pořádně nezačal den, bylo o cestě rozhodnuto. Smrtící
ranou do zad v přichystané léčce. Národ se rozdělil. Část jásala,
podstatně větší část stála zděšena. Historikové řeknou, že to byl
rázný a rozhodný Boleslav, kdo tehdy pevně vykročil k dotvoření
vznikajícího státu. Zároveň ovšem přiznají, že Václav je symbolem
pravého směřování našich dějin, protože bez pravdy, bez lásky, bez
smíření a sebeobětování neexistuje dobrá budoucnost. Máme tisíciletou
zkušenost, kam vede směr cesty Boleslavovy. Víme, co nás stály návraty ke
směru Václavovu. Vždy jsme se k němu vrátili, ale co životů to stálo!
Tolika statečných mužů a žen, tolika nevinných dětí! Tato tisíciletá
zkušenost varuje a bolí.
Odpusťte, že při této slavnostní chvíli Vám říkám takové
závažné a nepříjemné věci, avšak mou povinností biskupskou, občanskou
i prostě lidskou je upozornit, že stojíme nikoli na křižovatce staré, ale
na křižovatce zcela aktuální. Cítíme nejistotu. Svoboda, ve které jsme se
nenaučili poctivě žít a nedovedeme s ní zacházet, se nám nelíbí.
Rozhlížíme se, na koho to svést. Nedovedeme si přiznat, že na krizi
morálky, která je kořenem všech problémů naší společnosti, neseme vinu
všichni: je mezi námi příliš mnoho lidí, kteří nepracují poctivě,
příliš mnoho lidí, kteří chtějí žít na účet druhých, kteří
chtějí druhé ovládat, kteří nemluví pravdu a nedrží slovo, kteří jsou
lhostejní vůči svým starým rodičům, nestarají se o své děti,
hazardují své, ale hlavně cizí životy bezohlednou jízdou na silnicích a
bezohledným chováním vůbec. Nekonečný by byl takový výčet. Netvrdím,
že jsou takoví všichni, určitě je to menšina, ale zlo menšiny poškodí
všechny, zvláště když většina je k tomu pasivní. Nedivme se tedy tolik,
že věci jsou takové, jaké jsou. Že image naší země v zahraničí je
silně pošramocená. Je to naší vinou, že se nám svoboda změnila ve
svévoli.
Stále víc jsou slyšet hlasy, že demokracie je špatný systém. Ale
pozorně uvažujme, jaká je alternativa. Jestliže se nám nelíbí svoboda, co
chceme – nesvobodu? Jestliže demokracie je špatná, co chceme –
diktaturu? Mluvím o tom záměrně, protože taková nebezpečí, bohužel,
vidím. Jsou jako stíny na okraji, ale dají se rozpoznat. V současném sporu
o církevní majetek mě tolik nezajímá ten majetek, ale to, jakým způsobem
chtějí někteří lidé vládnout. Ze zkušenosti víme, že církev přežije
i bez restitucí; Bůh se vždy o ni postaral a opět postará. Avšak mnohem
závažnější je to, co vyhřezlo kolem celé kauzy. Z osobní paměti i ze
znalosti našich dějin víme, co vyroste ze špíny, lži, podněcované
závisti, z nereálných líbivých slibů. Vždycky z toho vzejde
pošlapání práva, zvůle, nesvoboda a bída. Tak začínaly obě diktatury
minulého století, nacizmus i komunizmus.
Nedopusťme, aby jako následek naší morální krize a proto nezvládnuté
svobody a demokracie se objevila nějaká diktatura další. Proto Vám radím,
proste sv. Václava o jediné. O statečnost při obhajobě Pravdy, Lásky a
Svobody a o zdravý rozum pro nás všechny. Amen
(Zdroj: cirkev.cz)
Více informací k Svatováclavské pouti najdete na webu ČBK ZDE.
Autor: OPraem-Ji
