Radio Vaticana
Aktuální zprávy najdete ZDE



ČBK
Holy See Press Office
Návštěvnost


od 27.12.2003
Oblastní Charita Jihlava

Vatican news

Katolický týdeník

RC Monitor

Vyobrazení Desatera na kartuších chórových lavic v kostele sv. Jakuba

Publikováno: 30.11.2014 v 16:52

V presbytáři jihlavského farního kostela sv. Jakuba se nachází zajímavé zobrazení biblického Desatera, které je vzhledem k svému umístění v sakrálním prostoru u oltáře ukryto farníkům i dalším návštěvníkům, a většina z nich patrně ani neví, že zde toto dílo ukryto je. Také proto stojí za to se tomuto zobrazení blíže věnovat.



Vyobrazení Desatera na kartuších chórových lavic v kostele svatého Jakuba v Jihlavě

Desatero, vyobrazené na chórových lavicích v kostele sv. Jakuba v Jihlavě, zůstává u většiny návštěvníků kostela pro své umístění zcela bez povšimnutí, jedná se však zřejmě o jediné dodnes původně zachované dílo jihlavského malíře Josefa Pistauera (1718–1801), jehož životopis zmiňuje ve svém spisu významný znalec Moravy a sběratel pramenů k jejím dějinám Johann Peter Cerroni (1753–1826) 1. Podle něho lze též potvrdit Pistauerovo autorství obrazů Desatera na chórových lavicích, které datuje do 70. let 18. století. Josef Pistauer, malíř samouk, často pracoval podle grafických předloh. Nejinak tomu zjevně bylo i v případě maleb v kartuších, se kterými se můžeme v chóru svatojakubského kostela dodnes setkat.

1. Malíř Josef Pistauer (1718–1801)

Josef Pistauer se narodil 6. března 1718 v Jihlavě 2. Svá studentská léta prožil v jihlavském minoritském klášteře, právě zde se poprvé setkal s malířstvím a objevil v sobě přirozené nadání k výtvarnému umění, které by jinak zřejmě zůstalo skryto. Začal kreslit. Na své učení se kresbě a malířství mladý Josef Pistauer bedlivě dbal a věnoval mu veškerý volný čas. Vzhledem k jeho práci v otcově soukenické dílně však mohl malovat většinou pouze v neděli a ve svátky, v pracovní den mu na to zbývala maximálně hodina denně 3.

Později se Josef Pistauer oženil s vdovou jihlavského maloobchodníka. S ní strávil léta v dobrém přátelství a manželství, které zůstalo bez dětí. Díky sňatku se zlepšilo nejen jeho postavení, ale mohl též věnovat více času malířství a dosáhnout v něm většího poznání, později i uznání. Opatřil si užitečné knihy a mědirytiny, podle kterých mohl malovat. Z těchto předloh pro svá díla úspěšně čerpal především kompoziční uspořádání, jak je patrné i ve vyobrazení Desatera. Díky jmění a dědictví své manželky mohl zabezpečit všechny své povinnosti, usadit se na klidném místě a získat volnost a klid pro svou práci, které věnoval celý svůj život. V roce 1800 zemřela jeho žena a brzy poté, v roce 1801, zemřel i Josef Pistauer 4.

Prací, které Josef Pistauer za svého života zhotovil, bylo nespočetně, neboť byl již v mládí velmi pilný. Věnoval se malbě olejovými a klihovými barvami, ale i technice fresky. Maloval mnoho oltářních pláten. Jednalo se například o obrazy v jezuitském, v minoritském a v bývalém kapucínském kostele v Jihlavě. Kromě chórových lavic v kostele sv. Jakuba, maloval i obrazy pro přilehlou faru. V kostele sv. Jana Křtitele v Urbanově na Jihlavsku vytvořil v roce 1782 dvě plátna pro boční oltáře sv. Prokopa a sv. Mikuláše, v chóru pak vymaloval, dnes patrně zabíleného, sv. Wendelina 5. Oba oltáře jsou dodnes zachovány, malba na oltáři dříve zasvěceném sv. Mikuláši byla zřejmě již ve 2. polovině 19. století vyměněna za obraz Panny Marie Růžencové, ten byl však v roce 1915 opět nahrazen obrazem novým 6. Oltář sv. Prokopa nese zřejmě plátno původní. Obraz byl pojat jako volná kopie obrazu Vera Efigies sv. Prokopa ze Sázavského kláštera, který byl umělci velmi často přejímán. V 19. století byl ale Pistauerův sv. Prokop zřejmě z velké části přemalován. Též v Růžené v kostele sv. Máří Magdaleny vyzdobil Pistauer boční oltáře, a to sv. Anny a Panny Marie 7, tyto obrazy však nejsou dodnes zachovány, stejně jako oltářní obrazy v kostele sv. Víta v Pavlově na Jihlavsku 8. Dílem, které se Josefu Pistauerovi též připisuje, je kopie obrazu Panny Marie Passovské v jihlavském minoritském kostele Nanebevzetí Panny Marie 9. Toto autorství však nelze přímo doložit.

Pilnému muži, Josefu Pistauerovi, sice chybělo vzdělání na vídeňské Akademii a znalost Itálie, kde by se mohl poučit od významných umělců, i tak ale došel k velice kvalitnímu malířskému projevu i uznání. Zasloužil se o to svou neúnavnou pílí, která ho neustále hnala dopředu. Za mnohé vděčil poznání grafik a svému preciznímu kreslení podle nich. Jeho sbírka mědirytin byla velmi bohatá a zahrnovala práce nejlepších mistrů 10.

2. Chórové lavice

Materiál: lavice: dřevo, zlacení, hnědý nátěr; obrazy: olej na dřevě
Rozměry v cm: celek: v. 350, š. 1025, h. 150; pult: v. 120, š. 295, h. 45; dvířka na boku: v. 98, š. 56; lavice: v. 140; nástavec: v. 160, vázy v nástavci: cca 50; sedadlo: v. 60

Chórové lavice stojí po obou stranách presbytáře. Přiléhají k jeho bočním stěnám a přecházejí v jejich táflování. Obě lavice jsou děleny na tři osy. Před lavicemi samotnými je umístěn vždy pult s klekátkem. Pulty jsou, dle členění, na každé straně tři. Čela pultů nesou zdobení vlysy a konzolami s akantem, v ose je vždy umístěna drobná volutová aplikace. Mezi pulty je vymezený prostor pro vstup do lavic. Vstupy jsou též z boku, kde je uzavírají dvířka. Boky krajních pultů zdobí dřevořezba. Opěradla lavic jsou prodloužena do výšky, přičemž vytvářejí též táflování stěny. Horní část opěradel je dělena tordovanými pilastry. Vždy vprostřed jedné osy je umístěna lizéna zdobená volutami, girlandami, akanty a květy. Každá osová část horního dílu opěradel lavic je dělena na čtyři pole, čemuž odpovídají i čtyři obdélné vlysy rámované lištami se zlacenými linkami po stranách. Opěradla lavic jsou zakončena římsou. Vprostřed každé osy je nad římsou umístěna oválná či kruhová kartuše s vyobrazením Desatera (na každé straně celkem tři kartuše), zbylé dvě kartuše na každé straně navazují v řadě na pokračující táflování stěn. Kartuše jsou zdobeny pásky zakončenými volutami, a to po celé délce lavic, tvoří tak jejich nástavec. Kolem pásků se proplétají akantové listy. Mezi jednotlivými osami je v nástavci vždy umístěna váza s plamenem.

Lavice jsou zdobeny velmi jednoduše a typově není architektura chórových lavic ničím neobvyklá. Za bližší pohled však stojí kartuše a malby, které jsou na nich znázorněny.

3. Kartuše

Kvalitní truhlářská a řezbářská práce chórových lavic je doplněna o kvalitní a ikonograficky zajímavé malby v kartuších. Jedná se vždy o scény odkazující na jednotlivé zákony Desatera. Scény mají literární předlohu buď ve Starém zákoně, nebo v jeho deuterokanonických knihách, jedna scéna též vychází z běžného křesťanského života. Ve spodní části všech obrazů je ve středu vymalován kámen označený římskou číslicí, která napovídá, o jaké přikázání se jedná. V obraze se pak odehrávají příslušné scény.

Kartuše jsou umístěny v nástavcích chórových lavic a řazeny postupně od zadní části chóru, liché na evangelijní straně chóru, sudé na jeho epištolní straně. Plocha obrazu je vždy mírně vypouklá.

Celý mobiliář v závěru kostela čeká na restaurování a stejně tak i lavice. Lavice jsou napadeny červotočem, jejich nosná podlahová prkna se místy propadají. Obrazy jsou zachovány v dobrém stavu, prospělo by jim však očištění od nánosů nečistot.

4. Desatero a jeho ikonografie

Desatero, neboli dekalog – „deset slov“ Božích, je smlouvou mezi Hospodinem a židovským národem. Mojžíš tato slova vytesal do kamenných tabulek, jak je zmíněno v Písmu, ze kterého je třeba vycházet. Zákony Desatera připomíná bible na různých místech, důležité jsou však dvě přímé zmínky Desatera, a to v knize Exodus 20:1–17 a v 5. kapitole knihy Deuteronium 11. Při porovnávání obou textů jsou patrné některé rozdíly, výpověď však mají oba shodnou. Desatero je Zákonem, kterým se měli řídit nejen Židé v době Mojžíšově, ale dostalo novou platnost i skrze Krista. Je tedy přijímáno jak Židy, tak i křesťany. Z textů vzešla i katechetická formule Desatera, kterou dnes užívá katolická církev. Jedná se o zjednodušení obou textů shrnuté do jasně srozumitelných vět.

Ve výtvarném umění bývá často vyobrazováno předání desek Zákona Mojžíšovi, a to většinou v souvislosti s uctíváním zlatého telete, následně pak také roztříštění prvních Desek 12. S vyobrazením jednotlivých zákonů Desatera se příliš často nesetkáváme. V období 17. a 18. století však bylo zejména v Záalpí oblíbené zobrazovat moralizující témata odkazující na příkladné ctnosti či na odrazující neřesti ztotožňované s hříchy. Pro tato vyobrazení se požívaly buď alegorické postavy, nebo mytologické a biblické příběhy, které jednotlivý přečin či ctnost lidem lépe přiblížily. A zřejmě nebylo neobvyklé takto zobrazovat i zákony Desatera. Tato zobrazení se často šířila dále, mezi další a další umělce, a to pomocí grafik.

5. Grafika jako předloha

Vynález knihtisku měl velký význam pro šíření grafiky, která se stala v 16. a 17. století velmi oblíbenou technikou zejména na území dnešního Německa a Nizozemí. Grafiky měly často jednotný typ zobrazení konkrétní biblické scény, který se neustále opakoval, měnily se pouze detaily a provedení jednotlivými umělci. Při pozorování renesančních grafik ze Záalpí tak můžeme sledovat opakující se znázornění známých scén. Tyto „typy“ přejímali i umělci do svých obrazů, fresek či sgrafit ještě další staletí. Předlohu přitom vzhledem k originálu často zjednodušovali a přizpůsobovali své technice. Přesto je však, při možnosti srovnání s původní předlohou, návaznost na zdroj inspirace jasně viditelná. Zásoba předlohových rytin nebyla ničím neobvyklým, ale naopak v celé záalpské poklasické renesanci nezbytným předpokladem provozu malířské i sochařské dílny. Na řádném vybavení svého ateliéru předlohovými rytinami všeho druhu si umělci v této době přímo zakládali.

Obecně lze u nás grafické vzory pro obrazy, fresky či sgrafita hledat především v široké produkci rytin Dürerových následovníků, jež označujeme jako „norimberské kleinmeistry“. Mezi nimi jsou nejčastěji předlohou Hans Sebald Beham, H. Brozamer, Jakob Rings, Hans Baldung Grien, Heinrich Aldegrever, Peter Flötner, Virgil Solis a Jost Amman. Neméně se projevoval také vliv Hanse Holbeina a H. Burkmaiera, z Nizozemců pak H. Heemskerka. Pro mladší období manýristické je nutno počítat také s podílem barevných dřevořezů Lucase Cranacha a Hendrika Goldziuse a nelze vyloučit ani jednotlivé přímé zásahy rytin italských 13. Přejímání renesančních grafik bylo oblíbené i v době barokní.

Grafické předlohy byly klíčové i pro Josefa Pistauera, který měl díky nim možnost seznámit se s díly renesančních umělců. Pro svá díla přejímal někdy pouze části, jindy celé kompozice 14.

6. Vyobrazení Desatera

MOJŽÍŠ DOSTÁVÁ DESKY ZÁKONA – I. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne

V téměř kruhové kartuši je vymalován obraz Mojžíše, který přijímá desky Zákona, zatímco Izraelité uctívají zlaté tele. Výjev odkazuje na první přikázání. Scéna je popsána v biblické knize Exodus 31:18–32:8. Zatímco Mojžíš hovořil na hoře Sinaj s Hospodinem a přejímal od Něho desky Zákona 15, nedočkaví Izraelité si zhotovili zlaté tele, které uctívali. Záhy byli všichni, kdo tele vzývali, Hospodinem potrestáni. Odkaz na první přikázání je tedy zřejmý: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne. Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.“ 16

V prvním plánu vpravo je vyobrazena hora Sinaj, na jejímž vrcholu zastřeném oblakem klečí Mojžíš. Před ním jsou o oblak opřeny desky Zákona, ke kterým se Mojžíš sklání a pozorně je pročítá. Mojžíš má přes bedra a nohy přehozenou drapérii světle okrové barvy. Nad ním je zobrazena polopostava Hospodina v oblacích. Hospodin je oděný ve světlý šat, v pravé ruce drží žezlo, levou má zdviženou, s dlaní otočenou vpřed. Je to šedovlasý a šedovousý muž, za jehož hlavou září trojúhelná svatozář. Ve druhém plánu obrazu vlevo je zobrazen tábor Izraelitů. V popředí jsou patrné stany a dále pak několik nahých postav halených pouze vlajícím pruhem látky. Postavy tančí před sochou zlatého telete, vedle níž hoří zápalná oběť. Barevnost obrazu je řešena temnějšími tóny. Kompozice připomíná grafiku z cyklu Biblické historie od Hanse Sebalda Behama 17. Co se barevnosti týče, převažují odstíny černé, hnědé, šedé, žluté a oranžové.

Ikonografie tohoto zobrazení je zcela tradiční, motiv se ve výtvarném umění opakuje.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 33, š. 40

MUŽ, KTERÝ ZLOŘEČIL JMÉNU BOŽÍMU – II. Nevezmeš jména Božího nadarmo

V téměř kruhové kartuši je vymalován obraz muže, syna Izraelitky a Egypťana, který zlořečí Božímu Jménu, následně je zde znázorněno jeho ukamenování. Příběh vypráví kniha Leviticus 24:10–17. Muž se rouhal Jménu Božímu a klel, načež byl předveden před Mojžíše a na Hospodinův příkaz byl ukamenován. Příběh odkazuje na druhé přikázání: „Neužívej jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, neboť toho, kdo by užil jeho jména nadarmo, Hospodin neponechá bez trestu.“ 18

V prvním plánu vpravo je znázorněna scéna zlořečení Božímu Jménu. Vprostřed kartuše stojí muž, levou nohu pokrčenou, pravou napnutou. Jeho levá ruka je podél těla, pravou pozvedá s dvěma zdvihnutými prsty vzhůru k nebesům. Zde září hebrejsky napsané Boží Jméno. Vpravo v pozadí je zobrazena architektura a před ní tři muži pozorující postavu vprostřed. Jeden muž sedí, druzí dva stojí, přičemž ten vlevo je zamyšlený, s rukou vloženou pod bradou. Všechny postavy jsou oděny ve volný dlouhý šat a plášť Izraelců. Vlevo, ve druhém plánu obrazu, je vyobrazeno ukamenování muže, který Božímu Jménu zlořečil. Jedná se již o malé postavy, scéna je umístěna do krajiny v pozadí. Kamenovaný muž klečí, bedra mu halí bílá drapérie, jinak je nahý. Další tři muži jsou v napřažení proti němu, čtvrtý sbírá na zemi kameny. Barevnost obrazu je řešena temnějšími tóny, převažuje barva šedá, okrová a hnědá.

Vyobrazení tohoto příběhu je vzácné, příběh samotný není příliš známý, v kontextu s Desaterem je však logickým příkladem porušení druhého přikázání.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 33, š. 40

NEDĚLE – III. Pomni, abys den sváteční světil

V oválné kartuši jsou vymalovány dvě scény zachycující křesťanský význam neděle. Zobrazení odkazují na třetí přikázání: „Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.“ 19

Scéna má dvě části oddělené od sebe architekturou, do ní je zasazena scéna vpravo. Jedná se o první plán obrazu a je zde vyobrazena křesťanská rodina u stolu. Muž a žena sedí na vysokých křeslech, tři děti kolem stolu stojí. Všechny postavy mají ruce sepnuté v modlitbě. Otec má před sebou otevřenou knihu. Za jeho zády je zeď oddělující oba výjevy, výše ji prolamuje okno. Výjev vlevo je zasazen do krajiny, kde jsou volně rozmístěny tři stromy. Vlevo je zobrazen kostel se dvěma věžemi v průčelí. K němu kráčejí zprava čtyři postavy věřících. Postavy vpředu vypadají jako muži a mají (poutnické) hole, za nimi kráčí patrně dvě postavy žen. V obrazu převažuje barva hnědá, zelená a okrová.

Ikonograficky je scéna velmi zajímavá, neboť se jedná o jednoduché zobrazení nedělního dne, motivu ze života lidí, který navíc tvoří výzdobu církevního prostoru.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 32, š. 50

PŘÍBĚH O TOBIÁŠOVI – IV. Cti svého otce i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi

V oválné kartuši jsou vymalovány dvě scény zachycující příběh, který popisuje deuterokanonická kniha Tóbit. Příběh o Tóbitovi a jeho milujícím synu Tobiášovi odkazuje na čtvrté přikázání: „Cti svého otce i matku, ať jsi dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ 20 Když starý Tóbit oslepl, nařídil svému synovi, aby se vydal na cestu z Ninive do Médie a vyzvedl tam peníze, které mu náležejí. K Tobiášovi se na cestu připojil archanděl Rafael, o jehož totožnosti neměl Tobiáš ponětí. U řeky Tigrid chytil Tobiáš na Rafaelův pokyn rybu, jejíž žluč později vyléčila otcovy oči. Když se vrátili z cest, nechal se archanděl oběma mužům poznat. 21

Vlevo v prvním plánu je vyobrazena hlavní scéna zasazená do jednoduché, z části rozbořené architektury. Vlevo sedí na židli slepý Tóbit, za ním stojí patrně jeho žena. K nim zprava přichází Tobiáš, kterého pobízí archanděl Rafael stojící za ním. Tóbit je zobrazen jako stařec otáčející se a napřahující ruce směrem k přicházejícímu synovi. Tobiáš je zde zachycen jako menší dětská postava, kráčí k otci a v pokoře drží pravou ruku na hrudi. V levé ruce drží klobouk. Archanděl Rafael ukazuje Tobiášovi pravou rukou směrem k jeho otci, levou jej postrkuje do zad. Rafael má na zádech křídla 22. Žena stojící za Tóbitem má ruce založené před tělem a hlavu otáčí směrem k sedícímu starci. Architektura vpravo přechází ve tři schody, otvírá se zde druhý plán obrazu umístěný do krajiny. V pozadí jsou patrné hory, v popředí dva stromy. Do této prosté krajiny je zasazena scéna mrtvého muže, další dva muži za ním drží bílou látku a vedle nich stojí třetí postava, která hledí směrem k divákovi a zdůrazňuje celý výjev gesty rukou. Jedná se zřejmě opět o Tobiáše. Pravděpodobně jde totiž o scénu, která předcházela výjevu v popředí i Tóbitovu oslepení. Tobiáš našel mrtvého Izraelitu a ukázal jej otci, ten muže pohřbil a poté si lehl, aby si odpočinul, vtom se mu vrabci vykáleli do očí. Tóbit dostal do očí zánět, až nakonec oslepl 23. Celý obraz v této kartuši je tedy opět pojatý narativně, časově však scéně v popředí předchází scéna v pozadí. Na obrazu převažuje barva hnědá, zelená a okrová.

Zobrazování příběhů o Tobiášovi bylo v období renesance i baroka velice oblíbené. Archanděl Rafael bývá pak často zaměňován s Andělem Strážcem, neboť je vypodobňován spolu s malým Tobiášem.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 30, š. 50

KAIN A ABEL – V. Nezabiješ

V téměř kruhové kartuši je vymalován obraz Kaina zabíjejícího Abela, který vypráví biblická kniha Genesis 4:3–15. Příběh popisuje první vraždu na Zemi, následně i Kainovo potrestání Hospodinem 24, jasně tedy odkazuje na páté přikázání, které zní: „Nezabíjej.“ 25

Vprostřed výjevu je zobrazena hlavní scéna. Abel leží na zemi a hledí vzhůru, kam pozvedá i ruce, levou paži má nad sebou, pravou před tělem. Na něm pravým kolenem klečí Kain, levou rukou si Abela přidržuje na hrudi, pravou ruku má rozpřaženou nad ním, drží v ní kyj a chystá se k úderu. Oba muži jsou téměř nazí, v oblasti beder je halí bílá drapérie, přičemž Kainovi přechází její pruh až přes rameno. Scéna je zasazena do prosté krajiny, v pozadí jsou patrné hory, po stranách lemují obraz oběti obou bratří. Vlevo je to Abelova zapálená oběť s ovečkou, vpravo rostlinná oběť Kainova, která Hospodinem nebyla přijata. Na obraze převažuje barva šedá, zelená a světlá tělová barva obou postav.

Tento příběh je ve výtvarném umění častým námětem pro zobrazování. Zde jsou postavy poněkud strnulé, což ovšem neubírá tématu na dramatičnosti.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 36, š. 37

JOSEF A PUTIFARKA – VI. Nesesmilníš

V téměř kruhové kartuši je vymalován obraz Josefa a Putifarky, který líčí biblická kniha Genesis 39: 1–20. Manželka Putifara, u kterého Josef sloužil, po Josefovi chtěla, aby s ní spal, on se ale jejímu přání vzepřel. Příběh odkazuje na šesté přikázání, jež říká: „Necizolož.“ 26

Scéna je zasazena do architektury vpravo prolomené obloukem, s průhledem do krajiny. Vlevo tvoří pozadí červená drapérie, kterou nahoře lemuje lambrekýn. Pod drapérií se nachází Putifarčino lože. Putifarka je oděna v bohatě řasený, vlající, světlý šat doplněný červeným pruhem látky. Je v nakročení a levou rukou drží Josefa za jeho modrý plášť. Josef se však již natáčí k odchodu směrem vpravo, k oblouku s průhledem ven, své ruce má před sebou a směřuje je právě tam. Josef je zobrazen z profilu jako mladíček v jednoduchých hnědých šatech. V obrazu převažuje šedá, hnědá a červená barva.

Kompozice připomíná některé německé grafiky, např. Virgila Solise či Heinricha Aldegrevera. Jedná se o typ zobrazení, který se v grafice neustále opakoval, jak prozrazují některé shodné detaily jako lambrekýn nad ložem, architektonické prvky v interiéru, orientace celého zobrazení, apod.

Téma bylo ve výtvarném umění novověku zobrazované často.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 36, š. 36

ANTIOCH IV. EPIFANES VSTUPUJE DO CHRÁMU – VII. Nepokradeš

V oválné kartuši je vymalována scéna zachycující příběh, který popisuje deuterokanonická Druhá kniha Makabejská 5:15–21. Zobrazení představuje nepřítele Izraele, Antiocha IV. Epifana. Ten, mimo jiné útrapy, které způsoboval Židům, vtrhl také do Jeruzalémského chrámu, a odnesl z něho cennosti. Příběh tedy odkazuje na sedmé přikázání, které říká: „Nekraď.“ 27

Do architektury chrámu je zasazena dramatická scéna skládající se z mnoha postav. Vprostřed je postava na koni (zřejmě Antioch IV. Epifanes). Kůň stojí na zadních nohou a předními se opírá o postavu ležící na zemi, před ní leží zlatá nádoba, z níž se sypou zlaté mince. Vlevo za koněm jsou vyobrazeny ještě dvě běžící figury, z nichž je výraznější postava v bílém a modrém šatu vpředu, druhá postava s hnědým pláštěm je zobrazena za ní. Oba muži mají v rukou tasené meče a patří nejspíše k postavě na koni. V pravé části obrazu jsou další tři postavy, které jakoby chtěly chrám bránit. Za nimi stojí ještě vojáci s kopími a štíty. Barevnost výjevu je pojata v tlumených tónech a převažuje zde barva hnědá.

Scéna je téměř výjimečným tématem ve výtvarném umění.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 30, š. 50

ZUZANA – VIII. Nepromluvíš křivého svědectví

V oválné kartuši jsou vymalovány scény zachycující příběh, který popisuje deuterokanonický dodatek ke knize Daniel 13:1–64. Zuzana byla bohabojná a krásná žena, manželka Joakima, jenž byl mezi Židy velice vážený. V jeho domě přebývali dva židovští soudci, starci. Těm se Zuzana zalíbila, pozorovávali ji, a když se jednoho dne koupala, přišli k ní a chtěli, aby se jim oddala. Ona však zachovala věrnost Pánu, a tak ji starci křivě obvinili z toho, že měla v koupeli mladíka, s nímž také obcovala. Byla souzena a málem popravena, vložil se do toho však mladičký chlapec jménem Daniel, který všem naznačil, že soudili špatně. Starci byli následně vyslýcháni každý zvlášť a tím byla dokázána Zuzanina nevina. Podle toho byli nakonec oba muži potrestáni a usmrceni. Osmé přikázání, na nějž zobrazení odkazuje, tedy říká: „Nelži o svém bližním.“ 28

Obraz představují dvě scény skládající se z mnoha postav. Vlevo, v prvním plánu, je zobrazena Zuzana a po obou stranách vedle ní dva židovští starší, kteří ji přivádějí před soud. Úplně vlevo sedí na stolci mladík, patrně Daniel, před ním dole sedí muž, který vše zapisuje. Před Zuzanou na zemi sedí bílý pes jako odkaz na její věrnost. Pes je klidný, statický a hledí do země. Výjev dynamizují akcenty rukou. Stařec vlevo za Zuzanou jí pokládá levou ruku na temeno hlavy, jak je přímo popsáno v deuterokanonické knize, a pravou rukou na ni ukazuje. Stařec vpravo má ruce před tělem jakoby vypovídal celý příběh soudci. Soudce sám vztahuje levou ruku vpřed ke všem třem zúčastněným. Jedná se patrně o moment, kdy Daniel poukazuje na Zuzaninu nevinu. Zuzana má obě ruce zkřížené v pokorném gestu na prsou. Scéna je zasazena do architektury, která pozvolna přechází ve scénu druhou. Předěl tvoří schody vpravo dole, které se z architektury snižují do volného prostoru před ní. Za nimi je v druhém plánu, umístěném v pravé části obrazu, zachycena změť postav. Jedná se patrně o pokračování příběhu a scénu představující vykonání rozsudku nad oběma starci. Je zde zobrazeno šest mužů, kteří starce, krčícího se na zemi, kamenují. Tato scéna je zasazena do krajiny před městskými hradbami. Barevnost obrazu je provedena v tlumených tónech, převažují světlé odstíny hnědé.

Námět byl výtvarně ztvárňován již v raně křesťanském období. Středověk Zuzanu učinil symbolem církve, kterou ohrožují Židé a pohané. Renesance pak dávala přednost zobrazení Zuzaniny lázně, kde mohla zachytit její nahotu 29. Téma bylo oblíbené i v grafice. Věnoval se mu například Heinrich Aldegrever, který zobrazuje zvlášť Zuzanin soud a zvlášť i usmrcení starců. Kompozice Zuzanina soudu je s vyobrazením osmého přikázání v kartuši chórových lavic velice podobná. Grafika je sice členitější a komparzově obsáhlejší, ale některé shodné prvky lze vysledovat i v detailech, jde například o Danielovo gesto ruky, zobrazení Zuzany, sloup architektury za její postavou, členění podlahy aj. Je tedy možné, že malíř Josef Pistauer měl ve své sbírce grafik právě tuto, nebo jinou velice podobnou grafiku, podle níž volil a odvodil kompozici svého pojetí Zuzanina soudu.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 35, š. 50

DAVID A BETSABÉ – IX. Nepožádáš manželky bližního svého

V téměř kruhové kartuši je vymalována scéna zachycující koupající se Betsabé, kterou zpovzdálí pozoruje král David. Příběh popisuje starozákonní Druhá kniha Samuelova 11:2–12:24. Betsabé byla vdaná žena a král David ji spatřil, jak se koupe, když se procházel po střechách královského paláce. Poté pro ni poslal, spal s ní a ona otěhotněla. Nakonec nechal jejího muže Uriáše poslat do první linie v boji, aby byl zabit. David si vzal Betsabé do svého domu a ona mu porodila syna, Hospodinu se však jeho jednání nelíbilo. Dítě se narodilo nemocné a za několik dní zemřelo. Zobrazení odkazuje na deváté přikázání, které se váže na biblický text: „Nezáviď svému bližnímu jeho dům. Nezáviď svému bližnímu jeho manželku, jeho otroka, jeho děvečku, jeho býka ani osla – nezáviď svému bližnímu vůbec nic.“ 30

Scéna je zasazena do architektury v krajině. V popředí vlevo je zobrazena sedící Betsabé v lázni, za ní druhá žena s ručníkem v ruce. Služebná je oblečena v červené šaty s bílými rukávy. Vlevo za ní vykukuje architektura Uriášova domu, kterou zdobí chrlič vody. Postavu Betsabé halí pouze bílá drapérie, pravou nohu má pokrčenou a ponořenou v lázni, levou nohu si umývá svojí pravou rukou. V pozadí je patrná fontána, za ní pak zeď a zeleň. Vpravo se vzdouvá mohutná architektura královského paláce, z ní hledí na scénu v popředí malá postava krále Davida. David je oděný v červený šat s bílým hermelínem, na hlavě má korunu a v pravé ruce přidržuje harfu. Za ním ční sloupoví paláce. Barevnost obrazu je provedena v tlumených tónech, převažuje hnědá a šedá barva.

Téma koupající se Betsabé bylo v období renesance velmi oblíbené pro možnost zobrazení nahé ženské postavy. Téma nacházíme také v grafikách. Věnoval se mu např. Hans Sebald Beham, Heinrich Aldegrever či Hans Brosamer. Typově se zobrazení opakuje a shoduje se s vyobrazením zde – v popředí Betsabé v lázni, někdy s jednou služebnou, jindy s více, někdy sama, v pozadí se rýsuje architektura královského paláce, odkud ji pozoruje král David maje u sebe většinou harfu. Předlohou pro tuto malbu mohla být jak Brosamerova rytina, tak jiná podobná grafika z německého či nizozemského prostředí.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 33, š. 41

ACHAB A NÁBOT – X. Nepožádáš statku bližního svého

V téměř kruhové kartuši je vymalována scéna zachycující krále Achaba naléhajícího na Nábota, aby mu dal svoji vinici, vylíčená v První knize Královské 21:1–29. Král Achab chtěl Nábotovu vinici, neboť sousedila s jeho zahradou, Nábot odmítal, a tak jej nechala Achabova manželka lstí zabít, aby vinici pro Achaba získala. Hospodin na ně však záhy uvrhl svůj hněv. Zobrazení odkazuje na desáté přikázání, které vychází ze stejného biblického textu jako přikázání deváté: „Nezáviď svému bližnímu jeho dům. Nezáviď svému bližnímu jeho manželku, jeho otroka, jeho děvečku, jeho býka ani osla – nezáviď svému bližnímu vůbec nic.“ 31

Scéna je zasazena do architektury v krajině. V popředí vpravo je zobrazena dvojice mužů, za nimi patky a dříky dvou mohutných sloupů, úplně vpravo podstavec, na něm zdobená váza. Vpravo je postava krále Achaba, na hlavě má korunu, na sobě modrozelený šat a červený plášť, na levé noze stojí, pravou má pokrčenou a přehozenou přes levou, levou ruku má v bok, pravou suverénně ukazuje do krajiny před nimi. Vedle krále Achaba vlevo stojí prostě oblečený Nábot. Na nohou má modré, vyšší střevíce, na sobě hnědý šat a zelený plášť. Levou rukou ukazuje odmítavé gesto a zaráží tak krále Achaba v jeho naléhání. Pravou ruku má volně od těla. Vlevo před nimi se rozprostírají rozsáhlé pozemky s kamenným sídlem v krajině a dalším na skalnatém kopci. Barevnost obrazu je provedena v tlumených tónech, převažuje hnědá, zelená a šedá barva.

Téma Achaba a Nábota se ve výtvarném umění příliš často nevyskytuje.

Materiál: olej na dřevě
Rozměry v cm: v. 33, š. 40

7. Závěr

Zajímavé je, že téma Desatera bylo v kostele sv. Jakuba zvoleno právě pro lavice v chóru. Znamená to, že byly malby vždy určeny především očím ministrantů a kléru, který zde sedával. V tomto prostoru tak obrazy zřejmě sloužily jako připomínka základních pilířů křesťanské víry pro ty, kteří se přímo podílejí na průběhu bohoslužeb.

V kartuších chórových lavic z kostela sv. Jakuba v Jihlavě se setkáváme s náměty odkazujícími na jednotlivé zákony Desatera. Z hlediska ikonografie se jedná buď o náměty, které jsou ve výtvarném umění zobrazované velmi často (Josef a Putifarka, David a Betsabé, Zuzana a starci, Kain a Ábel, Mojžíš dostává desky Zákona, Tobiáš), přičemž tato zobrazení nesou klasickou, ničím nevymykající se kompozici, nebo jde o náměty ve výtvarném umění zobrazované minimálně (Muž, který zlořečil Božímu Jménu, zobrazení křesťanské neděle, Antioch IV. Epifanes, Achab a Nábot). Obrazy byly bez pochyby zhotoveny podle grafických předloh. Ačkoliv nacházíme u některých jednotlivých obrazů podobnost s grafikami od různých mistrů, je též možné, že Josef Pistauer měl ve své sbírce mědirytin celý cyklus zachycující Desatero, který právě zde přejal. Tomu by odpovídalo i to, že některá zobrazení mají společné koncipování do dvou plánů (Mojžíš dostává desky Zákona, Muž, který zlořečil Božímu Jménu, zobrazení křesťanské neděle, Tobiáš, Zuzana). Mnoho scén je také zasazeno do mohutné architektury. Je ovšem možné, že sám malíř se pokusil jednotlivá vyobrazení těmito shodnými prvky do jisté míry sjednotit.

Co se týče výpovědi zobrazeného Desatera, jedná se o jasné sdělení. V každém příběhu, kromě vyobrazení Neděle, činí někdo něco, co by činit neměl a skoro vždy je záhy potrestán, což má být pro nás výstrahou. Všechny výjevy tak mají jednotnou výpověď: Nehřeš, špatně se ti povede.

Mgr. Kristýna Bulínová, NPÚ ÚOP Telč


1) MZA BRNO, fond G 12 Cerroniho sbírka (1200–1845), inv. č. 34, fol. 213r–214v; Michaela ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ – Pavel SUCHÁNEK, Malířství a sochařství, in: Jihlava, Jihlava 2009, s. 412.
2) Prokop TOMAN, Nový slovník československých výtvarných umělců II., L–Ž, Ostrava 1993, s. 279.
3) MZA BRNO, fond G 12 Cerroniho sbírka, fol. 213r–214v.
4) Tamtéž.
5) Tamtéž.
6) Gregor WOLNY, Kirchliche Topografie, sv. III, ed. r. 1860, s. 125–127; Farní kronika Urbanov.
7) MZA BRNO, fond G 12 Cerroniho sbírka, fol. 213r–214v.
8) P. TOMAN, Nový slovník československých výtvarných umělců II., s. 279.
9) Obraz pochází z roku 1734 a je umístěn v kapli sv. Václava na bočním oltáři Panny Marie. Viz Jiří MAŠÁT, Chrám Matky Boží v Jihlavě, Jihlava 2006, s. 20–21.
10) MZA BRNO, fond G 12 Cerroniho sbírka, fol. 213r–214v.
11) Adolf NOVOTNÝ, Biblický slovník, Praha 1956, s. 121–122.
12) James HALL, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha 2008, s. 283; Jan ROYT, Slovník biblické ikonografie, Praha 2006, s. 157–158.
13) Vlasta DVOŘÁKOVÁ – Helena MACHÁLKOVÁ, Malovaná průčelí české pozdní gotiky a renesance, in: Zprávy památkové péče XIV, č. 2–3, 1954, s. 68.
14) MZA BRNO, fond G 12 Cerroniho sbírka, fol. 213r–214v.
15) Na deskách Zákona bylo pojednáno právě Desatero, první scéna je tak spojena nejen s prvním přikázáním, ale s celkovým ikonografickým pojednáním všech obrazů v kartuších chórových lavic.
16) Bible, Překlad 21. století, 1. vydání, Biblion, Praha 2009, Ex 20:2–6.
17) Robert A. KOCH (ed.), The Illustrated Bartsch 15. Early German Masters. Barthel Beham; Hans Sebald Beham, New York 1978, s. 142.
18) Bible 21, Ex 20:7.
19) Bible 21, Ex 20:8–11.
20) Bible 21, Ex 20:12.
21) J. HALL, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, s. 444–445.
22) Křídla, která jsou dnes pro anděla příznačná, jsou spíše pozdější křesťanskou invencí a jsou převzata od římského zpodobnění okřídlené Viktorie, bohyně vítězství. J. HALL, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, s. 444.
23) Tob 2:2–9.
24) Kain pak litoval, ale stal se štvancem a Bůh ho označil znamením, aby jej bylo poznat a aby ho nikdo nemohl zabít jako on svého bratra.
25) Bible 21, Ex 20:13.
26) Bible 21, Ex 20:14.
27) Bible 21, Ex 20:15.
28) Bible 21, Ex 20:16.
29) J. HALL, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, s. 505.
30) Bible 21, Ex 20:17.
31) Bible 21, Ex 20:17.


Převzato z odborného příspěvku:
BULÍNOVÁ, Kristýna. Vyobrazení Desatera na kartuších chórových lavic v kostele sv. Jakuba v Jihlavě. In Památky Vysočiny: Sborník NPÚ ÚOP v Telči. Sv. IV/2012. Telč: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, 2013, s. 140–157. ISBN 978–80–904240–9–8. Link: Sborník NPÚ ÚOP v Telči 2012.

Na webu Římskokatolické farnosti u kostela sv. Jakuba uveřejněno s laskavým svolením autorky.

V rámci pokračování obnovy komplexu farního kostela sv. Jakuba a kaple Panny Marie Bolestné, která probíhá díky Královské kanonii premonstrátů na Strahově, čeká i presbytář hlavního kostela svatojakubské farnosti a jeho mobiliář včetně chórových lavic s kartušemi Desatera v budoucnosti restaurování.


Fotografie:
Kartuše Desatera I-X, chórová lavice, umístění kartuše. Římskokatolická farnost u kostela sv. Jakuba, Jihlava, 2014.

Grafika:
Hans Sebald Beham: Mojžíš na hoře Sinaj, 1533, z grafického cyklu „Biblická historie“, dřevořez, 51×71, Londýn; Reprodukce z volně dostupné webové databáze British Museum v Londýně: http://www.britishmuseum.org/…atabase.aspx

Autor: Kristýna Bulínová, P. Petr

Copyright © 2002 - 2018 svjakub.cz | site admin Jakub Kodet | Designed by Ladislav Palán & Tomáš Štambera
Developed by Robin Obůrka (eXtremeHost develop center)
Liturgický kalendář
Liturgický direktář
řádu premonstrátů 2018
Týden s Božím slovem
Neděle s dětmi
Katecheze pro děti
K zamyšlení
Všechny zvu, abychom se duchovně sjednotili a po celý měsíc květen se modlili růženec za mír.
František, papež (z promluvy před Regina caeli, 29. 4. 2018)
Kancelář

Návštěvní hodiny ve farní kanceláři jsou obvykle:

PO, ST, PÁ 9 - 11 a 15 – 17.

Schůzku je vždy lepší si předem domluvit. Setkat s knězem se můžete vždy v kostele v čase před a po bohoslužbě.
Více v menu KONTAKTY.

Novinky

7.5.2018
Na webu byl přidán klikací odkaz na nové zpravodajství "Vatican News", najdete jej v levé spodní části stránky.

13.3.2018
Přehled velikonočních bohoslužeb najdete v menu "Bohoslužby > VELIKONOCE 2018".

10.3.2018
Info pro ministranty k velikonoční liturgii 2018 v menu "Farní aktivity > Ministranti".

24.1.2018
Stručný přehled některých důležitějších události v životě naší farnosti v roce 2018 najdete v menu "Kalendář událostí". Je průběžně aktualizován.

15.12.2017
Přehled letošních vánočních bohoslužeb najdete přes menu "Bohoslužby".

27.11.2017
Na webu byla přidána nová záložka, více v menu "Péče o objekty > Další informace".

25.9.2017
Na webu farnosti najdete klikací odkaz na Strahovský klášter; pokud jej chcete svým darem podpořit, můžete klášter kontaktovat pomocí formuláře - po kliknutí na jeho logo vpravo dole.

Další novinky...



Biskupství brněnské


Strahovský klášter