Radio Vaticana
ČBK
Holy See Press Office
Návštěvnost


od 27.12.2003
Oblastní Charita Jihlava

Katolický týdeník

RC Monitor

Ohlédnutí za poutním zájezdem do Bavorska 2013

Publikováno: 2.1.2014 v 16:24

Letošní poutní zájezd starších poutníků z farnosti sv. Jakuba v Jihlavě se uskutečnil v posledním srpnovém týdnu (26. až 29.8. 2013). Námět poznat část Bavorska, která je nedaleko od západní hranice České republiky, vzešel od manželů Wodákových a Göthových. Duchovní doprovod nám tradičně zajišťoval P. Metoděj Kozubík a průvodcem z cestovní kanceláře Via Petrov byl námi oblíbený Ing. Navrátil.

Z Jihlavy jsme vyjeli v pondělí 26. 8. v 6h ráno a naše pouť začala již na území ČR klášterem v Milevsku. Zde se k nám připojil P. Metoděj a také jsme se setkali s milými známými z tamější premonstrátské komunity P. Mikulášem a P. Řehořem a prohlédli jsme si románskou klášterní baziliku. Potom jsme pokračovali po plzeňské dálnici k hranicím ČR a Bavorska. Naší první zastávkou v Bavorsku bylo město Amberg.

Město Amberg je správním střediskem bavorského Horního Falcka. Leží na cestě od Rozvadova do Norimberka. Žije zde asi 50 tisíc obyvatel. Horní Falc je krajina plná vody se spoustou vodních toků, jezer a rybníků. První písemná zmínka o městě je již z roku 1034. Ve 12. století byl již Amberg důležitým místem kupců provozujících obchody, které byly uzavírány z převážné části po vodě, tedy po proudu řeky Vils a odtud přes Naab do Dunaje. Roku 1269 přešel Amberg do rukou rodu Wittelsbachů. Největším příznivcem Ambergu z tohoto rodu se stal Ludvík IV. – byl vévodou a od roku 1314 králem Bavorska a od roku 1328 císařem Svaté říše římské. V Ambergu se 26.8. 1596 narodil český „zimní král“ a falcký kurfiřt Fridrich Falcký. Za svůj hospodářský vzestup ve středověku vděčil Amberg především obchodu se solí a těžbě a zpracovávání železné rudy. Pozdějšímu rozvoji města přispěla hlavně výstavba železnice. Za druhé světové války zůstalo historické jádro Ambergu ušetřeno bombardování. V sedmdesátých letech 20. století město Amberg zahájilo sanaci historické části. Zachovaly se zde středověké hradby s příkopy, věžemi a bránami v celkové délce asi 3 km, městské opevnění s Ambergskými " brýlemi ", gotický kostel sv.Martina, gotický kostel sv.Jiří, Školní kostel bývalého salesiánského kláštera s krásnou rokokovou výzdobou, radnice z roku 1348 a poutní kostel Maria Hilf nad městem.

Krásnou vstupní bránou jsme vešli do historické části města. Nejprve jsme si prohlédli špitální kostel a pokračovali ulicí na náměstí, kde zrovna byly trhy. Náměstí vévodila krásně opravená gotická radnice pocházející z roku 1348 doplněná renesančními prvky z konce 15. a začátku 16. století. Pokračovali jsme k bazilice sv. Martina, kterou jsme celou obešli a dostali jsme se k řece Vils, přes kterou vedl dřevěný most pro pěší a z něj byl pěkný pohled na městské opevnění s ambergskými brýlemi = vodní bránou, což jsou dva oblouky opevnění nad vodou, které se v ní zrcadlí a celkový pohled pak připomíná brýle.

Bazilika sv. Martina Kostel byl postaven obyvateli Ambergu v roce 1421 na jižní straně trhu v gotickém slohu jako trojlodní bazilika. Je obklopena prstencem 19 kaplí. Nedlouho po dokončení byl kostel v období reformace, v roce 1544 zabrán protestanty, kteří v roce 1557 odstranili z kostela boční oltáře a sochy, později byly zničeny i fresky. Při protireformaci byl kostel vybaven barokním interiérem a oltářem s obrazem Gaspara de Crayera, žáka Rubense. Zvonice dostala svou dnešní podobu v roce 1720. Současné vitráže a novogotické zařízení interiéru pochází z 19. století. Od roku 2003 probíhá obnova střechy. Význam kostela St. Martina potvrdil v roce 1980 papež Jan Pavel II., který mu udělil titul Bazilika minor.

Cestou zpět k autobusu jsme ještě navštívili Školní kostel bývalého salesiánského kláštera z let 1697 až 1699. V roce 1758 byl kostel přestavěn do současné podoby s krásnou rokokovou výzdobou.

Autobusem jsme pak přejeli do nedalekého mariánského poutního místa, které je na kopci nad Ambergem – Maria Hilf. Od parkoviště jsme pomalu došli k poutnímu kostelu s monumentálním vstupním schodištěm. Prohlédli jsme si krásný barokní interiér kostela s bohatou štukovou výzdobou a milostný obraz u hlavního oltáře na němž je znázorněna madona. Je to kopie obrazu vytvořeného německým renesančním malířem Lucasem Cranachem (1472 – 1553). Originál Cranachova obrazu madony byl umístěn v Drážďanech v kostele Sv. Kříže. V době reformace byl obraz v držení saského kurfiřta, který ho dal darem rakouskému biskupovi – knížeti Leopoldovi. Při založení poutního místa Maria Hilf byla vytvořena kopie obrazu. Originál pak daroval Leopold Insbruku a je tam dosud. Stavební práce na poutním kostele začaly v roce 1698 podle návrhu Wolfganga Diezenhofera. V roce 1702 byly provedeny štukatérské práce dle Carlona a v roce 1717 byly vytvořeny fresky německým malířem a architektem Asamem.

Odpoledne jsme z poutního místa Maria Hilf vyjeli do místa našeho 4 denního ubytování do salesiánského kláštera v Ensdorfu. Zde nás mile přivítali salesiáni. P.Neuberger – mladý kněz, starající se o bezvadný chod Domu setkání a P.Kopic – starý kněz, rodák ze Štoků (nedaleko Jihlavy) hovořící stále skvělou češtinou. Ubytovali jsme se a pak jsme přešli do protějšího křídla kláštera (za kostelem) na chutnou večeři. První den naší pouti jsme ukončili mší svatou v klášterní kapli.

Klášter Ensdorf Dějiny kláštera jsou poznamenány neustále se střídajícími vzestupy a pády. Benediktinský klášter Ensdorf byl založen v r. 1121. Založení bylo společné dílo hraběte Fridricha von Burglengenfeld-Hopfenohe-Pettendorf, jeho zetě a dědice, falckého hraběte Otto von Wittelsbacha (který je v kostele pochován) a biskupa Otty z Bamberku. Motivem založení kláštera bylo vytvoření dědického hrobu a založení nábožensko-kulturního střediska v kraji bohatém na lesy. Už v r. 1123 mohl být vysvěcen první kostel biskupem Ottou z Bamberka. Po zániku tohoto kostela byl vysvěcen v r. 1180 druhý kostel – protáhlá bazilika v románském slohu, který byl v letech (1334–69) zastropen klenbami a v r. 1508 ho postihl požár. Se stavbou dnešního barokního kostela se začalo v r. 1694. Zároveň s kostelem se začalo se stavbou kláštera. Všechny dřívější budovy byly odstraněny. Potom následoval duchovní a hospodářský pokles a to mělo za následek, že Ensdorf přišel r. 1554 pod světskou správu falckých kurfiřtů. Klášterní život přerušila reformace a třicetiletá válka, která postihla těžce tuto oblast a také přinesla nové teritoriální rozdělení. Podle vůle kurfiřta Ferdinanda Marie (1651–79) byla prováděna od roku 1669 renovace všech bývalých klášterů v Horním Falcku včetně kláštera v Ensdorfu. Konec činnosti učinila sekularizace a 25.1.1802 musel být klášter zrušen. V důsledku sekularizace došlo také k přerušení klášterního života, které trvalo přes 100 let. Až v roce 1920 se do opuštěné stavby kláštera nastěhovali salesiáni Don Boscos a zřídili zde noviciát. V průběhu let přibyly různé řemeslné dílny, gymnázium s internátem a denním útulkem, Dům setkání a hudební škola. V současné době slouží klášter k ubytování přestárlých kněží saleziánů. Gymnázium pro nedostatek dětí bylo zavřeno. Značnou část kláštera má Charita.

Druhý den, v úterý 27.8. jsme se po dobré a vydatné snídani vydali na pouť do Regensburgu = Řezna. Cestou jsme projížděli malebným skalnatým údolím řeky Naab a zastavili jsme se v obci Pielenhofen (asi 1440 obyvatel), kde je velký barokní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a 800 let starý klášter. Klášter byl v době protestantismu zrušen (v r. 1542). V roce 1614 byl klášter vrácen katolíkům, cisterciákům, kteří zde postavili pivovar a v letech 1712 až 1738 nový barokní halový kostel. Za války až do roku 1941 zde byla funkční církevní škola, která pak sloužila jako lazaret. Nyní jsou v klášteře sestry salesiánky. Kostel s klášterem tvoří krásný barokní celek. Je to poutní místo. Milostný obraz Ecce Homo od neznámého autora, pochází ze soukromé sbírky rodiny Lindmayerových z Mnichova ze 17. století na kterém byl viděn v r.1690 před vánocemi pláč – slzy. V roce 1806 přešel obraz do majetku Karmelitánů, kteří ho umístili do Pielenhofenu. Prohlédli jsme si barokní interiér kostela i před kostelem umístěný památník obětem 2. světové války znázorňující Kalvárii a pod ní je napsáno mnoho jmen obětí.

Řeka Naab je dlouhá 165 km a vždy má dost vody. Začíná těsně pod Weidenem, což je město kousek za hraničním přechodem Rozvadov. Teče na jih k Dunaji a kopíruje úpatí Českého lesa. Do Dunaje se vlévá v Řeznu (Regensburgu) kousek nad druhou velkou řekou Regen.

Naším dalším místem 2. poutního dne byl Regensburg. Regensburg byl od r.1245 až do r.1605 svobodným bavorským městem. Za Svaté říše římské byl až do jejího rozpuštění hlavním místem říšského sněmu, na který jezdili i naši čeští panovníci. Za druhé světové války nebylo historické jádro města bombardováno, a proto byly zachovány krásné stavební památky.

Regensburg s asi 150 000 obyvateli, z nichž je mnoho studentů, je pátým největším městem Bavorska. Je to hlavní město Horní Falce. Řeky Naab a Regen ústí do Dunaje právě v Regensburgu. Od roku 1245 do roku 1803 byl svobodným říšským městem. Na tomto exponovaném místě sídlili lidé již od doby kamenné. Počátek historie města je spojen s letopočtem 179 po Kristu, kdy zde římský císař Marcus Aurelius založil tábor pro legionáře Castra Regina. Římský původ a téměř zcela zachované středověké historické centrum se svým symbolem – katedrálou svatého Petra, Kamenný most a Historická radnice dělají z Regensburgu často vyhledávaný turistický cíl. Od 13. července 2006 patří historické centrum Regensburgu a historická čtvrť Stadtamhof, ležící severně od Dunaje, do Světového dědictví UNESCO.

Přijeli jsme na nábřeží Dunaje a odtud jsme se vydali pěšky do historické části města, která je památkou UNESCO. Složitě jsme se dostali na starý Kamenný most přes Dunaj, protože je zrovna opravován. Je to nejstarší, dodnes plně funkční kamenný most v Německu. Most je dlouhý 310m a skládá se ze 16 oblouků. Pochází z let 1135 až 1146. Z mostu byl nádherný pohled na historickou část města. U něj je mostecká brána s věží. Tudy jsme prošli a pokračovali starým městem k Dómu sv. Petra, který jsme si prohlédli a také jsme zde zažili působivou polední meditaci při varhaní hudbě. Dóm je monumentální, obrovská gotická katedrála, a proto musí být stále postupně opravována – viz fotky. Klenba střední lodi dosahuje do výšky 32m. Neustálé renovace a opravy jsou nutné kvůli rychlému zvětrávání zeleného pískovce a také kvůli znečištěnému ovzduší.

Dóm sv. Petra s věžemi vysokými 105 metrů a mohutnou stavbou ovládá siluetu města. Špičaté věže byly osazeny teprve v letech 1859–1869 z iniciativy krále Ludvíka I. bavorského. Kolem roku 1285 byla zahájena stavba katedrály, která až do dokončení trvala několik století. Z původní románské stavby se v tomto gotickém dómu zachovala takzvaná oslí věž (Eselsturm) a základy kapitulní síně. Na konci 13. století bylo toto stavební dílo vybudované v duchu francouzské gotiky dokončeno zhruba z jedné poloviny. Západní fasáda z 15. století je zejména dílem stavitelů z rodiny Roritzerů. Zřetelně čitelná je proměna stylů po dlouhou dobu budování dómu. Jako materiál byl pro stavbu použit zpočátku vápenec, později stavba pokračovala ze zeleného pískovce. Dóm v 18. století dostal barokní zařízení a ve 30. letech 19. století byl radikálně změněn zpět do gotického stylu. V dómu zůstal jen ranně klasicistní hlavní oltář ze stříbra a pozlacené mědi z let 1695–1785 a hrobka pro kardinála a biskupa Philippa Wilhelma bavorského v prostřední chrámové lodi. V severní přístavbě ke kapitulní síni dómu je křížová chodba s klenbami z let 1514 – 1538 a renesanční okna pocházející z období kolem roku 1515. Kaple Všech svatých, která byla v polovině 12. století vybudována pro biskupa Hartwiga II. jako náhrobní kaple, patří díky cyklu fresek k románským klenotům Regensburgu.

Nedaleko Dómu byl kostel sv. Jana Křtitele a na jeho fasádě u vstupu byla zajímavá deska s textem v češtině a němčině. Text zněl: LÉTA PÁNĚ 845 přijal Ludvík 14 českých knížat s jejich družinami, kteří toužili po křesťanství, a nechal je pokřtít. Prohlédli jsme si i interiér tohoto kostela. Potom jsme pokračovali historickým městem kolem zbytku staré římské brány z roku 179 až ke Staré radnici. Prohlédli jsme si všechny její části z venku a potom i uvnitř přístupný říšský sál v renesanční části radnice.

Stará radnice Na centrálním náměstí vznikal od 13. století komplex staveb Staré radnice, které byly několikrát přistavovány a přestavovány. Dnes lze tento komplex rozdělit na tři části: Uprostřed je nejstarší část, která se skládá ze starého patricijského hradu s vysokou radniční věží (55m) z poloviny 13. století a paláce přiléhajícího na západní straně s o něco mladším obytným traktem a zadním dvorem. Vedle vlevo je budova říšského sálu s domem pro městské písaře z poloviny 15. století. Vpravo navazuje barokní část radnice. Stará radnice je svědkem svobody a samosprávy města ve středověku. Nyní je zde muzeum.

Od Staré radnice jsme putovali k poslední památce, kterou jsme v historické části Regensburgu navštívili, byla to bazilika sv. Emmerama = sv. Jimrama. Bazilika je bývalý kostel benediktínů, je to hřbitovní kostel biskupa Emmerama, který zemřel v roce 680 a diecézního patrona sv. Wolfganga, který byl rovněž řezenským biskupem a zemřel v roce 994.

Sv. Wolfgang se narodil v r. 924 u Lince. Studoval ve Švýcarsku, kde také vstoupil do kláštera. Byl vynikajícím kazatelem a v roce 972 se stal biskupem v Řezně. Dbal o vzdělávání duchovenstva. Pro Čechy je významný tím, že se zřekl biskupských práv v Praze a souhlasil se založením prvního biskupství v Praze v roce 973, které bylo podřízeno mohučskému arcibiskupovi.

Západní loď baziliky sv. Emmerama je románská z r. 1052. V letech 1731 až 1733 byla bazilika upravena barokně bratry Asamy. Prohlédli jsme si nádhernou výzdobu baziliky, která se již blíží k rokoku a také kryptu s ostatky sv. Wolfganga i románské zbytky kostela. Bývalý benediktinský klášter koupil v 18. století hrabě Thurn – Taxis, který provozoval v Bavorsku poštovní služby a z toho měl velké příjmy a z nich také přestavěl klášter na zámek, ve kterém je nyní muzeum. Z Regensburgu jsme se ještě jeli podívat na klášter Weltenburg. Jeho současná podoba pochází z počátku 18. století (1716 – 1746), kdy se opat Maurus Bächl rozhodl klášter přestavět. Jako architekta si zvolil ani ne třicetiletého malíře Cosmase Damiana Asama, který se právě vrátil z Říma. Ten zde, spolu se svým bratrem Egidem Quirinem Asamem, vytvořil jedno z nejpozoruhod­nějších děl pozdního baroka v Bavorsku. Cestou od parkoviště ke klášteru jsme míjeli mohutné vápencové skály, na jedné z nich i sochu sv. Jana Nepomuckého a také mnohé stánky se suvenýry i klášterním pivem, které jsme si zakoupili při zpáteční cestě. Nejprve jsme si prohlédli nádvoří kláštera a pak jsme vstoupili do klášterního kostela sv. Jiří s pozdně barokní spíše již rokokovou výzdobou, který byl vybudován v letech 1716 až 1739. Pozoruhodné a velmi působivé je zastřešení kostela mohutnou kopulí ve tvaru elipsy. Podívali jsme se také na klášterní křídlo na břehu Dunaje, na jehož fasádě jsou vyznačeny všechny povodně v posledních letech. Na památku jsme si na břehu Dunaje našli různě zbarvené malé oblázky z vápence. Pak již následovala cesta zpět do Ensdorfu. Klášter Weltenburg leží na pravém břehu Dunaje. Je to nejstarší benediktinský klášter na bavorské půdě a je zde také nejstarší pivovar již z roku 1050. Klášter byl založen v roce 617 a v roce 817 už byl zahrnut do seznamu franckých klášterů, ale v r. 907 byl zničen Maďary. V 16. stol. byl opět obnoven. V jeho bezprostřední blízkosti se nachází jedna z nejkrásnějších přírodních scenerií a to Dunajský průlom, kde si řeka razí cestu vápencovými skalami a vytváří půvabný kaňon. Třetí den, ve středu 28.8. jsme se vydali do Norimberka (Nürnberg).

Norimberk je se svým více než půl milionem obyvatel druhé největší město Bavorska. Poprvé je písemně zmiňován v r. 1050, kdy zde byl hrad s kupeckou osadou, byla to křižovatka obchodních cest. Svobodné říšské město Norimberg se ve středověku skládalo ze dvou městských celků rozdělených řekou Pegnitz na část na severu kolem kostela sv. Sebalda a na jihu kolem kostela sv. Vavřince (Lorenzkirche). Na místě, kde se dnes nachází Hlavní tržiště a kostel Panny Marie, byla od 12. století židovská osada se synagogou. Když byly kolem roku 1323 obě části města spojeny společnými hradbami, ležela najedou tato oblast ve středu města i pozornosti. Norimberská městská rada zde chtěla vybudovat velké tržiště a k tomu si vyžádala souhlas tehdejšího říšského panovníka Karla IV., který souhlasil a také stanovil, že na místě synagogy má být postaven kostel Panny Marie. V prosinci 1349 došlo k hroznému pogromu židovského gheta, při kterém bylo upáleno nejméně 562 Židů a byla zničena synagoga. S kostelem Panny Marie (Frauenkirche), který Karel IV. založil v r. 1355 byl spojen nejen náboženský, ale i politický zájem. Chtěl zde uložit říšské klenoty = insignie (císařská koruna, říšské jablko, plášť, žezlo, svaté kopí a říšské relikvie), protože Norimberk považoval za střed Svaté říše římské. Nakonec je ale uložil na hradě Karlštejně nedaleko Prahy a do Norimberku byly převezeny až teprve v r. 1424 císařem Zikmundem. V roce 1796 je Norimberčané před Napoleonem odvezli přes Řezno do Vídně. Ještě před druhou světovou válkou je Hitler nechal převézt do Norimberka, kde zůstaly ukryty až do konce války. Dnes jsou uloženy ve Vídni v Hofburgu. Od roku 1525 začíná v Norimberku zavádění reformace dle Martina Luthera. V letech 1618 – 1648 byla Třicetiletá válka. V roce 1806 je Norimberk připojen k bavorskému království a většina kostelů je vrácena katolické církvi. Norimberk je také nechvalně znám, že v r. 1935 zde nacisté vyhlásili antisemitské „Norimberské zákony“. V roce 1939 jsou zabezpečovány kulturní památky, což bylo dobře, protože v letech 1943 – 45 následovalo bombardování a bylo zničeno asi 90% historického starého města. Po 2. světové válce zde byli souzeni váleční zločinci.

Autobus nás vysadil nedaleko kostela sv. Vavřince (Lorenzkirche), který jsme si prohlédli. Celková délka kostela je 91,7m, šířka je 30m, výška střední lodi je 24,2m a bočních lodí 11,5m.

Kostel sv. Vavřince (Lorenzkirche) je gotický kostel stojící na levém břehu řeky Pegnitz = jižní části starého města. Jeho stavba začala v roce 1250 a byla dokončena kolem roku 1390. V letech 1439 až 1477 byl zvětšen východní chór na šířku 28,6m podle vzoru kostela sv. Sebalda. Mezi dvěma věžemi (vysokými 81m) bohatě zdobeného průčelí zaujme velká rozeta o průměru 9m a tympanon s reliéfy nad vstupem. I když je kostel od reformace luteránský, přesto má uvnitř bohatou výzdobu a je tady k vidění mnoho uměleckých výtvorů. Jedním z nejvzácnějších je dřevořezba Andělský pozdrav v růžovém věnci (Engelsgruss), zavěšená v prostoru hlavní lodi. Za 2. světové války byla v r. 1943 zasažena střecha chóru kostela vzdušnou minou a v r. 1945 byl kostel poškozen bombami a dělostřeleckou palbou. Vše bylo opraveno a kostel sv. Vavřince byl znovu vysvěcen v r. 1952.

Naproti kostelu sv. Vavřince (St.Lorenz) jsme viděli středověkou věžní budovu tzv. Nassauer Haus, poslední existující obytnou věž v Norimberku. Dnešní podobu dostala v letech 1422 až 1433. Je to původně románská a později goticky upravená obytná věž z červeného pískovce. Cestou k centrálnímu náměstí Hauptmarktu jsme viděli ukázku moderního umění z roku 1984 ve formě velké kašny s mnoha bronzovými figurami. Kašna se nazývá Ehekarussell nebo taky Ehebrunnen (manželský kolotoč nebo kašna manželství) a ukazuje různé scény z manželského soužití. Přešli jsme řeku Pegnitz a již v dáli jsme viděli norimberský hrad. Po krátké chůzi se před námi otevřela plocha centrálního norimberského náměstí Hauptmarkt. Jak již bylo psáno, vzniklo po židovském pogromu v roce 1349. Na náměstí jsme si nejprve prohlédli Krásnou kašnu (Schöner Brunnen), která vznikla v letech 1385–1396. Je to zlatem a barvami zářící, 19 metrů vysoká kamenná kašna ve tvaru gotické věže. Zdobí ji 40 alegorických postav celebrit podle představ tehdejšího světa – filozofů, evangelistů, církevních představitelů, kurfiřtů a proroků. Na čtyřech podlažích představuje Svatou říši římskou.

Na Hauptmarktu je dominantní stavbou Kostel Panny Marie s orlojem (Frauenkirche), který jsme navštívili.

Frauenkirche Kostel pravděpodobně na popud Karla IV. zbudoval Petr Parléř v letech 1350 – 1358. Původní plán uchovávat zde říšské klenoty ovlivnil podobu kostela. Je to síňový kostel – má boční lodě stejně vysoké jako hlavní loď. Hlavní chrámová loď má téměř čtvercový půdorys a její střed leží mezi 4 sloupy a právě zde měly být ve schráně uloženy říšské klenoty. Ve středověku zde nestály žádné kostelní lavice, aby kolem schrány mohla procházet procesí.

V roce 1525, poté co Norimberk přestoupil k protestantské víře, se kostel Panny Marie stal kostelem evangelickým. V roce 1806 byl Norimberk připojen ke Království bavorskému a pro všechny občany začala platit svoboda vyznání. V roce 1810 dostala katolická obec kostel zpět. Následkem reformace byl kostel v podstatě prázdný, a proto umělecká díla pocházejí z norimberských klášterů. V roce 1816 se zde poprvé sloužila katolická mše. V roce 1945 byl kostel Panny Marie těžce poškozen při bombardování. Původní je pouze celá západní stěna s chrámovou předsíní a kůrem, stará sakristie na jižní straně a obvodové zdivo na severní a jižní straně kostela. Umělecké památky byly včas přeneseny do speciálně upraveného podzemního sklepení, a proto zůstaly nepoškozeny. Po 2. světové válce byl kostel vystavěn do původní podoby. V období 1983 – 1991 proběhla poslední celková oprava kostela.

Vstoupili jsme do chrámové předsíňě, která nebyla za 2. světové války zničena. Její figurální výzdoba (kolem r. 1360) se vztahuje k zasvěcení kostela Panně Marii. V tympanonu nad vnitřním portálem je nalevo narození Páně a zvěstování pastýřům, napravo dole je klanění 3 králů a nad nimi obětování Páně v chrámu. V obloucích portálu ukazují všechny postavy – starozákonní králové, proroci a svatí na příchod Mesiáše. Prohlédli jsme si interiér kostela. Zajímavý byl svatostánek (tabernákl) ve spodní části hlavního křídlového oltáře. Tabernákl je ve tvaru tóry = židovského svatého písma. Tento symbol vyjadřuje úzkou souvislost mezi židovským a křesťanským náboženstvím a připomíná, že kostel stojí na místě bývalé synagogy. Vyšli jsme z kostela malou chvíli před polednem, a proto jsme viděli orloj v akci. Je to zajímavá turistická podívaná.

Norimberský orloj zvaný Männleinlaufen je umístěný ve štítu kostela směrem k náměstí. Jednou denně v poledne zazní troubení trubačů a objeví se sedm kurfiřtů, kteří se klanějí císaři Svaté říše římské a třikrát obejdou císaře. Symbolicky jdou nejdříve tři církevní knížata, arcibiskupové mohučský, kolínský a trevírský, čtvrtý v pořadí s královskou korunou český král a pak falckrabě rýnský, vévoda sasský a markrabě braniborský. Orloj měl připomenout Zlatou bulu Karla IV. z roku 1356, kde se určuje, že každý nově zvolený římský král musí svolat první říšský sněm do Norimberka. Vytvořil ho v roce 1509 hodinář Jörg Heuss a figury na orloji mědikovec Sebastian Lindenast st.

Potom jsme pokračovali starým městem kolem radnice = Rathasu.

Radnice = Rathas Nejstarší stavební část se starým radničním sálem byla vybudována v letech 1332–1340, 1514–1515 byla přestavěna do pozdně gotického slohu a v letech 1616–1622 byla rozšířena ve slohu renesančním. Došli jsme ke kostelu sv. Sebalda (Sebalduskirche), který je nejstarším kostelem stojícím blízko pod norimberským hradem.

Sv. Sebald Asi v místech západního chóru dnešního kostela sv. Sebalda se nacházela malá kaple zasvěcená apoštolu Petrovi. První zmínka o Sebaldovi, který žil jako poustevník v lesích na sever od Norimberka pochází z roku 1070 –72. Sebald byl pravděpodobně v této kapli pochován. Lidé jej uctívali jako svatého, a proto jeho význam rostl. V roce 1425 byl prohlášen za svatého a stal se patronem města Norimberku.

Kostel sv. Sebalda Nynější kostel sv. Sebalda byl postaven v letech 1230 až 1274 jako románská křížová bazilika a ta pak byla rozšířena v letech 1361 až 1379 o postranní lodě a také vznikl pozdně gotický chór. Z této doby rovněž pochází 10 zachovalých gotických oken s malbami na skle. Dalších 5 je z doby renesance – kolem r. 1500. Hrob a ostatky sv. Sebalda se v kostele nacházejí ve východním chóru v renesančním odlitku z mosazi od Petra Vischera a jeho synů, z doby 1508 – 1519. V roce 1525 se město i kostel stává evangelickým, ale k odstranění typických katolických uměleckých děl nedošlo. V 17. stol. byl kostel barokně upraven. Od těchto změn se ustoupilo až v 19. století. Za 2. světové války, mezi léty 1943 – 45, byl kostel těžce poškozen. Několikrát byl zasažen bombami a věže vyhořely. Obnova trvala 12 let a byla ukončena znovu vysvěcením 22.9. 1957.

Kostel sv. Sebalda jsme si prohlédli nejprve z venku. Uvnitř jsme na fotografiích viděli jak málo z tohoto velikého kostela zbylo po bombardování za války. Překrásná byla z mosazi odlitá renesanční hrobka s ostatky sv. Sebalda ve východní gotické části chrámu. Pokračovali jsme stále do kopce k norimberskému hradu. Cestou jsme si prohlédli pomník známého norimberského malíře Albrechta Dürera, který v Norimberku žil a pracoval až do své smrti v r. 1528. Pomalu jsme došli do norimberského hradu, který stojí na skalnatém návrší v severní části Starého města. První zmínka o něm je z r. 1050 a od té doby až do r. 1571 byl alespoň občasným sídlem téměř všech císařů a králů Svaté říše římské.

Hrad je složen ze tří částí podle období vzniku. Císařský hrad je označení západní části vybudované Konrádem III. a Friedrichem Barbarossou. Na předním nádvoří tohoto Císařského hradu stojí budova se 47 metrů hlubokou studnou (Tiefer Brunnen) a hranatá věž (Heidenturm), ve které jsou dvě románské kaple nad sebou. Bránou vedle věže Heidenturm se vstoupí do vnitřního nádvoří, nejstarší části hradu = purkrabský hrad . Nádvoří je obklopeno obytnou budovou a hradním palácem. K němu patří i pětiboká věž (dříve obranná věž) přiléhající k budově stájí. Na východě je hrad ohraničený hradbou, nad kterou ční válcová věž (Sinwellturm) ze 13. století. Do vnitřních prostor hradu jsme nešli, ale využili jsme hezkého počasí a užívali si pohledy z hradeb na město. Zpět k autobusu jsme šli stejnou cestou kolem nám už známých památek. Asi uprostřed cesty z Norimberku do Ensdorfu jsme se na chvíli zastavili na poutním místě Nejsvětějšího srdce Ježíšova (Wallfahrtkirche Herz Jesu) nedaleko obce Welburgu. Prohlédli jsme si kostelík na jehož zdi visela deska se stručným popisem. Dočetli jsme se, že až do r. 1730 zde byla hřbitovní kaple. V roce 1771 byla přestavěna na kostel pro poutní místo. Dnešní podoba poutního kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova ve tvaru oktogonu je z přestavby z r. 1792 a výzdoba je z r. 1881. Zajímavé bylo, že se dalo procházet za hlavní oltář a tam byla socha Madony a mnoho zřejmě votivních obrázků a obrazů, které ale svým pojetím připomínaly spíš ikony.

Čtvrtý den, ve čtvrtek 29.8. jsme po snídani zůstali v jídelně, kam za námi přišel P. Kopic a seznámil nás stručně s historií kláštera, která je již v tomto textu uvedena u prvního dne. Potom jsme si šli s ním prohlédnout klášterní kostel sv. Jakuba.

Kostel sv. Jakuba: Se stavbou dnešního barokního kostela se začalo v r. 1694. Zároveň s kostelem začala výstavba kláštera, jeho dřívější stavby byly zbourány. Stavby prováděl Wolfgang Diezenhofer a malby na stropě pochází ze štětce Cosmy Damiana Asama. Půdorys je jednoduchý podlouhlý pravoúhelník. Na silných vedoucích pilířích je posazena kopule. Okna jsou na severní straně. Jižní stranu tvoří zeď kláštera. Chór se otevírá na sever, kde je také hrobka zakladatele, na jih je sakristie. Hlavní vchod je ozdoben sochami svatých Jakuba, Otty a Benedikta. Stavba trvala dlouho, kvůli španělské válce o trůn. Teprve 8. 10. 1717 mohl být kostel vysvěcen. První varhany byly postaveny v r. 1718. Potom následovala v r. 1739 přestavba varhan. Dnešní varhany postavila v r. 1913 firma Binder. Zajímavé je, že na varhanách jsou hodiny. Mezi nejkrásnější části kostela patří sakristie. Vznik sakristie je spojen s následnickou válkou mezi Habsburky a zemským pánem Bavorska kurfiřtem Karlem Albrechtem. Byla vytvořena v letech 1742 – 45. V různých figurkách a ornamentech se ukazuje ranné rokoko. Zvláštní pozornost zasluhují postavy na pilířích, které mají dvojí tváře. Protože neexistují žádné stylistické materiály, je domněnka, že výzdoba symbolicky znázorňuje duchovního, který se v sakristii obléká ke mši svaté, obrací se k novému, duchovně silnému člověku, což naznačuje hlava lva. Kříž a kalich – symbol utrpení Krista, kotva – symbol naděje, sloupy – pevnost ve víře. Pelikán má připomínat Kristovu oběť. Sakristie se zachovala díky tomu, že na ohodnocovací listině komisaře z r. 1802 byla cena velmi nízká. Skříň s paramenty byla ohodnocena na 28 zlatých a celá sakristie na 55 zlatých a dva krejcary.

Prohlídku jsme skončili nákupem v klášterní prodejně, kde jsou produkty a výrobky z klášterního hospodářského dvora. Potom jsme se rozloučili a vydali jsme se na zpáteční cestu do České republiky. Na našem území jsme ještě pokračovali v pouti. Naše první zastávka byla v poutním místě v Sepekově.

Mariánské poutní místo Sepekov Celý areál včetně kostela Jména Panny Marie byl postaven z rozhodnutí strahovského opata Mariana Hermanna (u nás v Jihlavě máme i díky němu u sv. Jakuba vstupní kovanou mříž do kaple Panny Marie Bolestné, na které se nachází jeho opatský znak). V roce 1730 byl položen základní kámen chrámu, jehož architektonický návrh nese stopy K.I. Dientzenhofera. Kostel byl dokončen již v r. 1733 a 26.9. byl do něho přenesen milostný obraz Panny Marie Sepekovské z přelomu 15. a 16. století. 27.9. 1733 byl pak kostel vysvěcen ke cti Jména Panny Marie. Celý areál byl dokončen v roce 1767. V současné době je toto poutní místo spravováno strahovskými premonstráty z Milevska.

Prohlédli jsme si areál a potom jsme měli mši svatou v kostele s P.Metodějem i s P.Mikulášem, který je nyní v Sepekově administrátorem. Kostel byl hezky vyzdoben po předchozí svatbě. 27.9. se tu chystali oslavit 280. výročí posvěcení kostela (1733 – 2013). K tomuto výročí dostal každý poutník od P.Mikuláše poutnické oplatky ze Sepekova specielně věnované 280. výročí posvěcení. V Sepekově jsme se rozloučili s P.Metodějem Kozubíkem, který nám řekl, že nám ještě domluvil prohlídku v poutním místě u Tábora v Klokotech a poté odjel do své farnosti v Bechyni.

Klokoty jsou jihočeské poutní místo v západní okrajové části Tábora, spjaté s poutěmi k Panně Marii (15.8. – Nanebevzetí P.Marie). Již od 13. století je v těchto místech zmiňován hrádek pana Vítka z Klokot, u kterého stál malý kostelík. V kostele najdeme doložené patronicium (zasvěcení kostela na svátek Nanebevzetí Panny Marie) z r. 1389. Podle legendy se tady v této době zjevila nejprve pasáčkům a pak i ostatním lidem P.Maria a vyučovala je o Bohu a poté byla před jejich zraky vynesena do nebe. Tento výjev znázornil neznámý malíř a místní pro něj vystavěli nad studánkou u Dobré Vody kapli. Na místo začali proudit poutníci, a proto byl postaven malý kostelík, údajně 1000 kroků na východ od kaple, aby se nepoškodil pramen, jemuž byly i před událostí zjevení přisuzovány zázračné účinky. Za husitských válek byl kostelík pobořen a v r. 1421 bylo zde upáleno asi 50 členů sekty adamitů. Nová kaple začala být budována v r. 1520 pro neporušený původní obraz Panny Marie. Ke konci 17. století táborská obec prodala Klokoty řádu benediktinů z Montserratu a jejich představený začal v r. 1701 se smělou přestavbou do podoby, v jaké poutní místo nalézáme dnes. Byla postavena chrámová loď, další dvě postranní kaple, kostel byl obehnán ambity s kaplemi v rozích a v jižní části byla přistavena rezidence. Benediktini byli během stavby odvoláni a klášter připadl opět táborské obci, ale stavba pokračovala dál díky mecenášům. V současné době žije v klokotském klášteře od r. 1994 Kongregace misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné. Hlavním posláním Kongregace je být mezi nejopuštěnějšími lidmi a svou přítomností a praktickou pomocí ukazovat lidem na Krista. Obláti zde působí zároveň jako správci místní farnosti, což zahrnuje i péči o poutní areál ve snaze o jeho zachování v autentickém stavu i pro další generace.

V Klokotech již na nás čekal P. Zahradníček, který nám provedl odborný výklad a poté jsme si vše sami prohlédli a vyfotili. Pak už následovala plynulá cesta autobusem až na Masarykovo nám. v Jihlavě před ZUŠ, odkud jsme před 4 dny vyjeli. Rozloučili jsme se s Ing. Navrátilem a také navzájem a vydali se do svých domovů. Pouť se nám líbila i počasí vyšlo, nebylo příliš horko a nepršelo. Dá-li Pán Bůh, rádi pojedeme někam jinam příští rok zase.

Autor: Karla Šišková

Copyright © 2002 - 2017 svjakub.cz | site admin Jakub Kodet | Designed by Ladislav Palán & Tomáš Štambera
Developed by Robin Obůrka (eXtremeHost develop center)
Liturgický kalendář

úterý 33. týdne v mezidobí
Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

1. čtení:
2Mak 6,18-31
Žalm:
Zl 3
2. čtení:

Evangelium:
Lk 19,1-10
Liturgický direktář
řádu premonstrátů 2017
Týden s Božím slovem
Neděle s dětmi
Katecheze pro děti
K zamyšlení
Zrada náboženství za sebou vleče zradu kultury. Západní kultura bude žít právě tak dlouho jako západní náboženství.
Gertrud von Le Fort (1876-1971), německá spisovatelka
Kancelář

Návštěvní hodiny ve farní kanceláři jsou obvykle:

PO, ST, PÁ 9 - 11 a 15 – 17.

Schůzku je vždy lepší si předem domluvit. Setkat s knězem se můžete vždy v kostele v čase před a po bohoslužbě.
Více v menu KONTAKTY.

Novinky

25.9.2017
Na webu farnosti najdete klikací odkaz na Strahovský klášter; pokud jej chcete svým darem podpořit, můžete klášter kontaktovat pomocí formuláře - po kliknutí na jeho logo vpravo dole.

25.9.2017
Na webu farnosti najdete nově odkaz na diecézní fond brněnského biskupství kliknutím na logo v pravé spodní části webu.

10.9.2017
Rozpis úklidů v kostele sv. Jakuba a kapli Panny Marie Bolestné pro aktuální školní rok najdete v menu "Ke stažení > Dokumenty".

4.9.2017
Informace pro snoubence hodlající uzavřít sňatek v naší farnosti najdete v menu "Ohlášky > Církevní sňatek".

14.8.2017
Na webu farnosti najdete nově přímý odkaz na zpravodajství Res claritatis, kliknutím na logo v levé spodní části webu. V odkazu pak pdf vydání zpravodajského čtrnáctideníku "Monitor" a časopisu pro novou evangelizaci "Milujte se".

1.6.2017
Přehled témat vzdělávacích programů ve farnosti od roku 2008 dodnes najdete v menu "Historie > Vzdělávací programy".

18.5.2017
Přehled pozvaných kněží k duchovním obnovám v adventu a postu od roku 2008 dodnes najdete v menu "Historie > Duchovní obnovy".

Další novinky...



Biskupství brněnské


Strahovský klášter